Upřymny už je plnolety
Celu středu sem bludil centrem jak turysta amater a dumal, co kupiť upřymnemu k narozkam. Autodrahu? Šak ma osumnast. Jakusyk knižku? Esli je po svojim fotrovi, tak se umi taktak podepsať. Kolo? Z teho něbudě mět radosť, bo to něsmrdi benzynem. Cosyk na sebe? Sam něnavidim hadry k narozkam. Hasak? No nic, to už sem hluboko v historyji.
Prochodil sem všecke kramki v centru, od stankařu až po ťamany v byvale Hrušce, ale napad žaden. Nakoněc, jak už sem se nevěděl rady, sem zabludil do teho sklepa, kaj prodavaju tydlifony, magneťaki, prački a podobne capiny. Jak sem se tam obzajtoval, naraz se mě pta taki razovity občan města, kery važil o deset kilo vic, jak vypadal (bo byl ověšany zlatymi řetazami jak paranoidni cyglista), esli cosyk zhaňam. Ja nejsem rasysta, ale s takimi luďami na takich mistach rači nězačinam hovor, bo se dycki spomenu na Kamila, jak mu raz cestu z knajpy jakisyk pocestny prodavač nabizal uprostřed Bělaku dygitalki za něodolatelnu cenu. Kamil chvilu odolaval a možna aji temu se zbudil druhi den na chiře na Fifkach, kaj stravil fajnych deset dni zafačovany jak Ramzes druhi. Slušně sem mu odpověděl, že ni, že se enem divam, esli tu kdosyk něvratil moje ztracene autoradyjo. Na to se otočil a byl v dupě. Tuž nevim. S taku teho asy moc něproda.
Zkušal sem se přectaviť, co by mi zrobilo radosť v osumnasti (familija by mě asy dobila, jak bysem mu pozval na oslavu jakusyk štětku) a dostal sem napad. Spoměl sem se na teho kolegu, co sem u něho kdysyk kupoval mikrotrubu pro mamu a skušal mu zavolať. Akurat že čislo bylo zrušene. Naštěsti znam chlopa jeho segry a tak sem za štvrhodiny měl jeho nove čislo. Prvni byl trochu překvapeny, ale nakoněc se spoměl a slibil, že se skusy po čimsyk mrknuť.
Ve štvrtek mi volal, že se to možu po šichtě vyzvednuť. Jak mi předaval balik, pravil esli mam v patek čas, ať se stavim k radnicy, bo tam budě na jakesyk akcyji. Něchal sem se vysvětliť detajly, ale s litosťu sem odmitnul, bo už mam inu akčni zabavu.
V patek sem vyrazyl už dopoledně, ani sem něsnidal, bo sem se těšil na oběd. Přyjel sem do fajneho chaosu, bo mali pry rano zežrali celu pikslu jakichsyk vitaminu, aby někuckali. Přyšti tyden maju slibeny jakisyk film v Kinestaru a bo o to něchcu přysť, upřymny im poradil, ať se nadopuju vitaminami a oni to pochopili po svojim. Segra se pravě hadala s mamu, esli maju zajet na pohotovosť a přy tym pohledem zabijala upřymneho, ale enem tak trochu, bo měl přecy narozki.
Rodina rada nakoněc rozhodla, že ty male amaterske dochtory buděme sledovať a esli nězačnu bluť ty vitaminy, něbuděme plašiť. Upřymny mezytym šmejdil kolem tašek jak poliš kolem beemve v zakazu zastaveni, ale věčina nas měla hlad a navic se bližila dvanasta a segře začinalo cukať oko, tuž sme zasedli ku svatečnimu stolu. U žradla se nic něstalo, enem mladši synovec, jak je něnažrany po tatovi, se nasypal všecke nudle do taliřa a to vytlačilo polivku na ubrus. Mala ječela, že na ňu nězbyly žadne nudlički. Foter skušal upřymneho, esli vi, co je dněskaj za svatek a malem odešel od řyzka, jak mu gizd pravil, že Den matek. Mama tahala fotra zpatki k řyzku, že dněskaj němusy vědět, bo ma narozki. Foter vyryval, že pravě temu to musy vědět, jak se ten den narodil, ale mama odštěkla, že už je asy tak natěšeny na darki, že je z teho zmateny. Upřymny krutil očami jak by měl padoucnicu, švager žral jak by přyšel z krymu a segra odnašala od stolu pravitko, kerym se zas gizdi chtěli měřyť řyzek, kdo ma věči. No rodina pohoda.
Pojedli sme, eště chvilu synovca napinali, že sme něchali darki doma a podobně, ale nakoněc sme mu popřali. Od segry a švagra dostal zlaty řetaz se znamenim, zymni bundu a tenyski s fajfku přes celu hnatu. Od mamy a fotra ryfle, sveter a povlečeni. No ja, už je dospěly, tak dostava darki tajak ja. Potem přyšli mali gizdi s divnym vyrazem, popřali mu a dali mu jakusyk malu krabičku. Jak to otevřel, mama začla ječet jak syrena a segra se ich s řevem ptala, esli jim něšibe. Foter se řechtal jak Šemik a švager něvěřycně čuměl na malu myš, kera se krčila na dně piksly. Gizdi začli vysvětlovať s kim ju vyměnili a za co, ale ten system byl na mě moc složity, ale stejnak bylo zbytečne nad tym dumať, bo Maruška (kdo da take meno šťurovi!) poleti z baraku spiš, jak zbytki z oběda.
Upřymny se tvařyl, jak by se myš přal ze všeckeho nejvic. Mali mu začli vysvětlovať myši život. Jak mu mala kopija segry pověděla, že je to holčička, segra viditelně zbledla. Ze svojiho děctvi se reprodukčni cyklus krys dobře pamatuje, bo sama byla uspěšnu chovatelku, než ji mama tych dvacet šťuru splachla.
Jak sem se nahlas zoptal, esli eště ma cenu předavať muj darek, synovec bechnul s Marušku do pětilitrovki od ogurek, keru mu podaval menši synovec. Eště před převzetim mojeho darku ju ale musel přestěhovať, bo ve flaši byla asy štvrtina ogurkoveho laku. Mezytym, co segra vymyvala flašu a neteř kupala Marušku, předal sem upřymnemu darek. Trochu se divil te igelitce, ale co, neměl sem čas zhaňať balicy papir. Zasrandoval, že sem mu ty kluče od te formule moh předať enem tak. To asy překvapilo segru, bo pustila na zem Maruščine jedna plus nula. Vyhružně ku mě vykročila a mě trochu vyděsyl ten kusek z te flaški, co měla asy něvědomki v ruce. Tuž přecy něpodřeže svojeho nejmilšiho brachu, no ni? Mama začla lamentovať, esli mi něšibe, davať malemu synkovi auto a švagrovi enem iskřyly očiska. Tuž co se všecy mysla, že sem Rokefeler?
Synovec ich eště chvilu napinal a potem vylovil z igelitki krabicu. Už na prvni pohled to něbyly klički od kary, tuž segra ten střep položila na stul. Mama jak viděla, co to dostal, mě pochvalila, že podporuju umělecke cytěni jejiho vnuka a ten po chvilce zklamaňa vybuchnul nadšenim, že včil se budě mocť každu pařbu nafotiť a přes komputer to dať pro kamoše na Internet. To už se mama tvařyla meň spokojeně a jak ji začal cvakať kolem gzychtu a hned ji to ukazovať, skoro se na mě mračila. Upřymny byl nadšeny jak Burger před druhu přestavku. Všecke darki se nafotil, Marušku se zlatym řetazem, sebe v novych hadrach, aji to povlečeni.
Vypadalo to na klidnu rodinu zešlosť. Mama se potem vytasyla se svoju maslovu dortu, po kere ju dycki bere žlučnik a potem nadava, že přyště se na to vysere a stejnak dycki zrobi stejnu. Segra potem zrobila chlebički a všecy sme se slavnostně ťukli se synovcem jeho prvnim šampusem. Tuž jasne, že to něbyl prvni, ale všecy sme se aspoň tak tvařyli.
Jak sem šel v nocy dom, přykuřeny synovec mi daval popusovať Marušku. Tuž snad to ta mala bestyja přežije, bo přes ten ogurkovy oder sem cytěl sylny smrad jaru.
Rano sem volal svojimu dodavatelovi foťaku, co se zaruku a tak. Ale neměl jaksyk naladu, bo pry na Kuřym rynku dostal v patek do pysku. Tuž snad ten Olympik synovcovi aspoň chvilu vydrži.
Vyzva všeckim!
Vyzva všeckim, keřy radi čitaju Ostravaka!
Ludě, dovčilejška někere z vas bylo slyšet enem v dřystach pod člankami a věčinu ani to ni. Chcetě byť slyšet vic? Tuž přyďtě se zařechtať jak Šemicy
v utery 1.11.2005 ve štyry hodiny odpoledně
do ostravskeho rozhlasu na Šmeralove ulicy
na živu nahravku Denik Ostravaka. Partyja s tymi mikrakami a magneťakami to nahraje a potem z teho zrobja haldu cedeček.
U vchodu němusytě nic platit – je to zadara.
Přyďtě v co nejvěčim počtu, ať ten řehot slyša až v čete v Praze.
Už vim, co budě v patek
V ponděli mě banda z roboty přemluvila na jedno, abysme splachli ten den-vul a pomluvili šefa, keremu s tym jebakem z krku odoperovali asy aji kusek mozka, bo je včil jakisyk iny. Kdysyk dal ukol. Jak kdosyk vyryval, zdrbal ho jak financ kozu, pajtaš odešel a stejnak se to zrobil po svojim a až chtěl. Včil je schopny s kimsyk štvrhodiny dyskutovať a zduvodňovať a analizovať a normalizovať, až ho umořy. Divne věcy se robja. Možna bysme mohli trochu postavkovať a vydupať se kohosyk noveho. S transparentami by mi moh pomosť upřymny synovec. Už vidim, jak pochodujeme před fabryku s cychami, na kerych je napsane "Chcem noveho šefa", "Šef ztratil hlavu – pryč s nim" a podobne. Přy mojim štěsťu by se teho koryta ujal Laďa lezdoprdelka – znamy odborař a to by bylo z dešťa do dvametry hluboke kaluže.
Jak sme se rozchazali po jednym dom, spoměl sem se cestu, že sem se chtěl poptať upřymneho synovca, co se to robi u nich doma v ten statni svatek v patek. Vytahnul sem tydlifon, ale jaksyk zle se mi ostřylo, tak sem ho trefil až napodruhe. Předtym sem se musel vyslechnuť trochu te staroslivosti mamy, čemu volam v deset večer a čemu mam taki divny hlas. Moc sem nězabihal do detajlu a honem sem se rozlučil. Ten gizd mi to něbral, tuž asy už chrněl.
V utery sem trochu zaspal. Zdal se mi taki divny sen, že mam všude po kvartyře kamery, keryma vidi šef, co pravě robim a přes repraki mě dyryguje na dalku, co mam robiť dal. A jak to nězrobim, tuž mě vyhodi z kvartyra. Take video na přani. Naraz v šoku otevřu oči a na budiku šest rano. Do štajgrove řytě, to už přecy robim! Tak honem sem se něoblek ani tenkrat, jak se vratil foter jedne moji byvale studenske laski a my sme pravě byli v polovičce praktyckich testu podle přyručki "Sexuologie pro střední školy". Naštěsti uvěřyl, že sem ji enem bral miru na vrchni dil monterek do dilen. Tuž amaterski boks je sviňstvo, to zanechava nasledki.
Na šichtě mi moc něpomoh ani turek. Asy sem neměl den předtym michať ty utopence s kobzolami, arašidami a korbačikami k temu pivu. A ten Kamiluv kobližek na koněc, co mu zbyl ze svačiny, tež něbyl moc dobry napad. Šef byl na jakesyk vystavě, tuž ho zas zastupoval Laďa. Vysvětloval sem mu, že lokalka měla vyluku a že to je poprve, co se mi cosyk take stalo. Přypoměl mi tu oslavu narozek od Jaruny tak před rokem a pul. To pry sem přyšel až v osum. Cyp jakisyk, tuž či ma na to dyjař? Tež mu něpřypominam, jak byl za vola v tym Vegasu. Pravě jak sme byli v nejlepšim, zahikal mi tydlifon jak osel (už se umim stahnuť z Interneta ruzne zvuki a umim sy ich přyřadiť k ruznym luďam – mam tam aji kdakani slepic). Laďa byl ale duležity jak meter a pul vysoki městski stražnik a tak sem moh zazvoniť zpatki až za dvacet minut. Misto upřymneho mi jakisyk břytki vysoki hlas oznamil, abych byl te laski a něvolal do hodiny. Kura, do jake hodiny? Či synovec robi v hodinařstvi? Za štvrhodiny volal celkem nasrany, že kvuli mě ma na přyště referat o politycke sytuacyji v čeer. Pozdě mi došlo, že ten pajtaš měl školu. Tuž ale jak kvuli mě? Kdyby se vypinal zvoněni v hodině... Zavčasu sem se ale zarazyl ve vyčitkach, bo sem vlasně po nim cosyk chtěl. Na moje "Jak se maš, co děvuchi" vypalil, že čemu ho zhaňam. Tuž sem hryznul do kisleho jabka a zoptal sem se, čemu je u nich v patek ten sraz. Chvilu bylo ticho, potem se mě zoptal, esli se "robim kozy" a že apryla už bylo a že kvuli mě utraca chechtaki za kredyt. Tuž kurnik šopa, co sem prosral? Fakt nevim, pravil sem mu. Zas ticho, potem sem slyšel nadech a take smutne, že mi volal stejnak enem proto, že se naivně myslel, že mu chcu dať svoju felinu. Dať felinu?
Do dupy, šak ten pajtaš ma narozki! A esli se němylim, tak osumnaste!!
Abych to napravil, zařval sem "Řyjéééén" a vysvětlil mu, že včil mame v robotě s partyju taku novu srandu misto apryla a že vlasně volam kvuli teho, abych z něho dostal, co by se tak přal. Chvilu robil uraženeho, ale byl sem asy dosť přesvěčivy, bo sem mu navrch slibil, že ten referat za něho zrobim ja. To ho asy znormalizovalo, bo jak nakoněc pravil, že v patek na ty kluče od feliny ani němusym davať mašlu, už byl zas v klidu. Ufff, to bylo o kozy chlup!
Včil mam pěknu depresyju. Referat – tuž snad cosyk zesmolim, akurat mam obavy, esli to zhryze učitelka. Možna potem cela rodina pujdě do krymu. A tež ten darek – moc času němam a napad tež žaden. Osumnast ma synek enem raz v životě, no ni? Ale že bych mu dal svoju felinu, tuž zas tak moc rad ho němam. No ale v ponděli sme se bavili o levnych žďorbach z autobazaru, že se da kupiť stara stovka za liter. Tuž že bych byl oblibeny stryk? A mrtvy bracha a syn?
No nic. Idu sepisovať referat o tym, jak je těžke se dozvoniť do televize, jak tam dva pajtaši dřystaju o polityce, jeden z nich je potem z teho smutny a ubečeny jak napul přejeta koza a vola ředitelum televizy a klepe s nima tepichi. Potem se mrknu na ten Internet, esli tam něnajdu jakisyk bezpečnějši darek pro osumnastileteho mladežnika. Tuž přyklad – babetu, ať s ňu synek može zajet na Masarykač.
Radnični narozki
Na sobotu sem planoval dopoledně navštěvu radnice, bo tam byla akcyja na oslavu vyroča sedumdesatipěti roku, jak mě ve středu poinformoval Ladik novinař. Sam bych tam nešel, ale přes tyden sem potkal Dušana, kery se tam tež chistal (a slibil, že včil přyjdě bez maleho gizda). Tak o tym vykladal, že mě celkem nadchnul a že pry skusyme vyzkumať, esli ma radnica jakesyk sklepeni a tajne chodby. Měla tam byť prohlidka cele radnice, aji kancliku prymatora, před radnicu měly byť jakesyk koncerty, ukazka roboty policajtu a hasyču a tež jakesyk ty stanki s pivami. Ale člověk mysli a mama měni.
Misto raniho turka sem se v kecafoně vyslechnul dřysty prdy o tym, že esli dněskaj nězajeděme zazymovať, tuž dalši tyden jak uvala mrazyki, kvitka poscypaju, čerpadlo to rozerve aji s weckem a za opravu se nědoplatime. Čemu kura něvola aspoň paru dni předem? Přypoměl sem ji, že už sem byl přecy zazymovavať před měsycem, ale to sem asy neměl, bo spustila obvyklu mamonadu, že se dycki musy doprošovať, jak cosyk potřebuje, že sem něvděčny baňkart, že ona už je stara a nic nězvladně a jako karove eso vytahla to s tu autodrahu, co mi foter kdysyk zehnal od strykoveho znameho z Německa pod stromek a ja sem ju na Třy krale prošlapnul. Tuž to je važne, pravil sem se v duchu a pochopil, že radnicu asy něuvidim. Na druhu stranu by to němuselo byť až take zle, bo beztak budě zazymovavať aji segra a možu s ňu něnapadně zavesť hovor na tu rozvedenu robku u nich v baraku.
Před barakem našich sem naložil kufer osmi taškami ruznych bebechu (tuž něvez sem je minule ze zahrady mamě dom??) a Felda klesla jak bych robil taksykařa temu přežranemu turbulentnimu tryju. Cestu tam sem vykladal o poklidne rodine zešlosti na zahradě, ze segru, pajtašami a mamu a v duchu sem se modlil, ať něspomeně slovo "ryč". Mama mě vyvedla z omylu, jak pravila, že segra vytahla pajtaški k radnicy, bo pry je tam dněskaj jakasyk slava. Do štajgrove řytě!
Nafuněny jak kafepresovač sem vyložil mamu před branu, něchal ju ponadavať na ty gizdy, co nam před branu nasypali tu metrovu kupu posekane travy, poslechnul rozkazy, zryl už jedenkrat zryty hektar, zasypal to jakimsyk sviňstvem, odpojil, rozebral, vyčistil a schoval čerpadlo, pohrabal listi a spalil tu hromadu (naštěsti susedka s cerku tam něbyla). Jak sem šel potem pohnojiť travu za šopu, našel sem tam hromadu čerstve hliny, na kere byl hornicki kahan, helma, křyž z větvi a na tym dřevěna fošna s napisem "Poctivemu haviřovi zdař Buch". Tuž že by ty hovada, co tu měly s fotrem předminuly vikend tu akcyju, na kere sem robil odvoz a dovčilejška sem eště neměl odvahu o ni napsať, tam pořbili kerehosyk kolegu? Mamu sem radši směroval pryč od šopy.
V jednu, zedřeny jak strup na koleně, sem pravil mamě, že hotove a valime dom. Chvilu se tvařyla, tajak by tam planovala byť až do večera, furt hledala, co sem eště nězrobil, ale nakoněc rezygnovala a o pulhodiny pozdějši sem ju (bez jedineho slova celu cestu!!!) vyložil před barakem. Tuž to mam kliku, dněskaj stihnu aji tu radnicu. Chtěl sem se cestu tam staviť v Indře na cosyk, ale beztak před Radnicu budu stanki, tuž se dam parek a nebo cosyk ine. Chtěl sem eště prozvoniť Dušana, ale spoměl sem se, že jak sem mu rano volal, že se akcyja ruši, cosyk hudlal, že stejnak z teho nic něbudě, bo tam musy s malym.
Na podyju před radnicu se pravě nakrucala faldy Špinarka. Syce už neni nejmladši a tež by mohla takich ze štyrycet kilo zhodiť, ale jak se opře do mikrofona, furt mi běha mraz po řbetě tajak kdysyk. Poslechnul sem se dvě pisnički a valil na prohlidku. Měl sem smulu. Očumovani kancliku bylo enem na jakesyk barevne kartki, kere sy těsně předemnu rozebrala banda cyganskich děcek. Tuž něvadi, počkam na dalši. Omrknul sem lejzrovu střelnicu, keru okupovala okartičkovana banda cyganskich děcek. Polišovi, co to tam organyzoval, jaksyk divně cukalo leve oko, bo ti mali gizdi miřyli všude indě, jak na terč a jeho přykazum asy něrozuměli.
Zašel sem se kupiť kobzolovy placek, bo už sem měl hlad a dal sem se k němu fajne pivko. Dycki na takich akcyjach zkušam ty placki, něcham se zlakať velkimi napisami PRAVY DOMACY a stejnak mě dycki z teho pokruti. Ale ten celkem ušel, aji oleja z něho kipalo meň jak obvykle. Fajně naladěny sem zkusyl druhe kolo u kartiček, ale zas guvno, předběhli mě jacysyk mladežnicy. Tuž to ni, pravil sem se a postavil sem se prvni ku schodam. Po pulhodině čekaňa, kdy sem proštudoval všecke obrazki v hale, sem dostal kartku, počkal sem eště štvrť hodiny a konečně sem v doprovodu celkem fajne robki lez po schodach navrch s bandu dalšich ludi.
V druhim patře sme se mrkli na obrovski luster, nad kerym je pry hned radnični věž. Něnapadně sem ustupil, bo co jak by se to zesulo přymo na mě. Potem nas robka nahnala do zasedački pro zastupitele a povim vam, maju tam fajne stolki. Potem zme zešli o patro niž a konečně sme stali před dveřami k proslavenemu prymatorovi. Před jeho kanclikem sem se trochu upravil vlasy, ať zrobim dojem, bo sem se chtěl zoptať, esli planuje zrobiť z teho jeho protestsongu ostravsku himnu. Šak co, jak može mět Banik himnu, čemu by němohla mět aji Ostrava, no ni? Robka nam potem vrazyla do ruk kluče na jakusyk sutěž, to mě potěšila, bo už sem se těšil, že vyhraju domek, byt a nebo aspoň babetu. Jak sme byli vevnitřku, chvilu sem myslel, že se prymator kajsyk schovava, bo on neni nejvěči, ale guvno. Pry je zrovna kajsyk v Koreji. Tuž němam ja smulu? Chcu podřystať ze synkem od Bobřy řeki a on zas kajsyk cosyk komusyk vařy. Ale ma to tam synek fajne, cele ve dřevě. Akurat nevim, čemu ten jeho tajemny tajemnik durazně vykladal, že z teho kancliku němože nikdě utesť. Ty kluče byly k take male bedně, co v ni byla mala radnica a ten, komu pasoval jeho kluč, se ju moh odněsť. Tuž jasne, že sem se odněs akurat kulove s přehazovačku. Ale jako odškodne sem dostal aspoň igelitku s darkami, ale potem sem se všimnul, že ju dostali všecy, tuž zas nejsem vyjimečny.
Venku sem potkal Dušana s robu. Ona vypadala nadšeně, že su spolu kajsyk za kulturu a pravě ho nutila vlezť aji s malym pajtašem na taku tu velku hasyčsku plošinu. Podle barvy gzychtu bych řek, že něcha gizda navrchu a zleze po konstrukcy dolu. Jak sem ho tam viděl s tym malym, spoměl sem se na segru a zavolal, esli tam eště je. Musel sem odejisť o kusek dal, bo sem vubec něslyšel, co segra vyklada, bo jakesyk děcko z te plošiny řvalo, jak by ho na nože brali, že chce za mamu. Segra aji s gizdami to už všecko prolezla a pravě seděli v picerce, kaj kdysyk byvala Babeta a esli pry se něchcu staviť. Zamaval sem Dušanovi, kereho ta jeho pravě pyskovala, čemu bere děcko na take něbezpečne atrakcyje a vyrazyl sem kolem Unyjon banki, kera se včil menuje inač.
V picerce se přybuzni cpali, jak by tyden něžrali. Upřymny měl za ušami bule jak Lendlove mički a mali gizdi se dělili o jednu picu, z kere vydlubavali syr, šumku, olivy aji žampijony. Segra už dojedla a před ňu na stole byla eště jedna pica zabalena na dom. Nědalo mi to a zoptal sem se, esli švager zas robi, že sy tak uživaju. Segra ukazala na tabulu, kaj bylo napsane, že v sobotu k jedne pice druha zadarmo. Kurnik šopa, to kdyby tak robili v knajpach. Vychlastejtě svojich pět a druhich pět dostanětě gratys. To sem nevěděl, asy tu budu chodit v sobotu pojesť.
Chtěl sem se něnapadně poptať po te susedce, ale během te hodiny, co mali furt robili pitvu te picy a upřymny špicoval ušiska, o čim se to vykladame, se mi to něpodařylo. Upřymny se mě naraz zoptal, esli by němoh odpoledně ku mě, bo večer hraje Banik a ať němusy jezdiť s mamu a tymi barabami dom lokalku. Vymluvil sem se, že cosyk mam, bo beztak chtěl enem před tym zapasem isť chlastať na Stodolni. Segra nas asy moc něvnimala, bo hleděla na ty svoje dvě ratolesti, kere se dohadovaly, kdo zjed věči kus a dlubali se do pysku, aby ten věči kusek vytahli ven na přeměřeni. Ale křyvdil sem ji, bo hned jak je srovnala, pravila upřymnemu, že nikdě, že dom pojedě s nimi a šak vi proč. Našpicoval sem uši, bo sem nic nevěděl, mrkal sem na segru jak s ječnym zrnem, ale něpověděla bestyja nic, enem vyznamně protočila panenki. Synovec tež. Tuž to budě asy cosyk něpřystupneho, o čim pajtašci eště něvja. Než sme se rozešli, přypoměla mi, že přyšti patek se obědva u nich a ať nězapomenu. No vida, možna aji na susedku dojdě. No ja, ale oběd u segry? Nervozni jak motyl u jehelnička sem dumal a dumal. Čemu? Oslava? Či? Koho se možu beztrestně zoptať? Mama ani segra něpřychaza v uvahu, foter ten vi beztak guvno. Švager? Zas se ze mě budě robiť srandu. Asy budu museť podplatiť upřymneho a třeba se aji dozvim, čemu ma doživotniho zaracha.
Doma sem uvažoval, že bych zašel na ten Banik, ale jak sem se dočital v novinach, že hraju s jakusyk Vysočinu (kura, co to je?), zustal sem doma lapět na řyti, střydavě usynal u bedni a spočival. Eště že sem nešel, bo mi v ponděli na šichtě vykladal Kamil, že pry hrali jak ponocni.
O žradle, co litalo, jak bylo žive
Posledni tyden něslyšim o ničim inym jak o ptači chřypce. Su teho plne noviny, plna televiza, radyjo, aji internet, papalaši v parlamentě to řeša, tuž to budě určitě duležite. Už aji schranku vybiram opatrně, aby z ni něvyletěl jakisyk chory ptak a něvykloval mi očiska.
Rozhodnul sem se, že se něcham naočkovať proti temu bestyjstvu, bo to hlavni higijenyk doporučuje. Paru dni sem se přemluval, bo jehla v dupě, ani v ruce mi něrobi odmala moc dobře. Jak sem už byl vnitřně přesvěčeny, tuž naraz čitam, že ten očkovacy dryjak už je vyprodany. Tuž je to možne? Ale co, aspoň o iněkcu meň.
Ale bo to něchcu brať na lehku vahu, rozhodnul sem se zrobiť jakesyk protiopatřeni do buducna. Chvilu něbudu chodiť na navštěvy k Leošovi, bo ten doma chova kanary. Něbudu jesť kury, slipki, husy, ani nadivane holubata. Holubi partyju na Masarykaču budu obchazať oblukem. Susedce z přyzemi vyrazně vysvětlim, že už něbudě hazať vrabcum zbytki z okna, bo to beztak enem dojidaju tulave kočki a krysy. A dvakrat tydně zrni za krkem cestu ze šichty – to tež naštve. Něbudu krmiť labutě na Ostravicy, Lučině, ani Odře a to ani jak by se tam zčistajasna objevily. Přyšti rok něpojedu na dovolenu do Turecka, Rumunska, ani do Řecka. Tuž ni, že bych se tam chistal, ale hned je mi lepši, jak vim, že tam němusym.
Jak sem se to tak zesumiroval, byl sem na sebe pyšny jak jednonohi provazochodec, že všecko řešim v klidu a bez histeryje. Možna tež k temu přyspělo, že sem něbadal po tym internetě a něhledal přyznaki te nemocy, bo už by sem ju beztak měl. A v lekarni sem tež moc peněz něněchal. Stejnak sem tu pětistovku něpotřeboval.
Jak sem dožvykal paru tych vitaminu, spoměl sem se, že v ledničce mam pečenu kuřy hnatu, co mi zbyla z oběda, kery sem se robil sam podle jedneho fajneho receptu. Tuž co včil? Přece to něvyhodim, no ni? Chvilu sem se krutil jak klikovka z vetřyeski, ale potem mi docvaklo, že ten bacyl z teho vychodu to němoh tak honem stihnuť a navic sem nacpany zdravim z lekarni, tuž se mi němože nic stať. Asy.
Obliznul sem všeckich deset, bo ta moja specijalni směs kořeňa to zrobila lepši jak v Kaj ef ce. Zalitoval sem svojeho skalopevneho rozhodnuťa nejesť žradlo, co litalo, jak bylo žive. Šak co – kdosyk leze po skalach, skače z mosta a ja se budu robiť adrenalin tym, že dal budu žrochať kuřata a jejich křydlate přybuzne.
Ale s tu bestyju z přyzemi se to stejnak vyřydim!
Starši dřysty pro ty, co šetřa a někupuju gazetu.
Filozofovani o robach
V ponděli už se vratil šef z te nemocenske. Krk ma eště ovazany, aby mu to nězhnisalo, ale to mu vubec něpřekaža v tym, aby nas hned od rana začnul honiť jak nadmute kozy, zkurdupel jeden. Odpoledně sem byl zedřeny jak omitka. Cestu dom mi trochu zpestřyla fajna přyhoda. Jakisyk navaleny pajtaš se rozhodnul, že ukaže revizorum, že je rychlejši jak člověk po šaraticy a jebnul sebu ze schodu na mustek. Než dojela zachranka, nědobrovolně daroval tak puldecki z čela a rypaku.
Doma sem se sednul k nove bedni, chvilu projižďal programy, ale nic zajimaveho tam něbylo, krom jakichsyk pařycych se kudlanek, tuž sem drapnul jedneho Radka a lapnul se do křesla, že zas podumam o robkach tajak o vikendu.
Čas leti jak splašeny nosorožec a ja tu furt hnipu sam. Za paru roku mi budě štyrycet, a to eště možna, esli budu hodny, ale přece něscypnu sam ve vlasnich plinach, no ni? Zdenka ma svojeho svalovca z posylovni, Jaruna se zamilovala do Ladi, bo jak byl chvilu ten minyšef, tak ju asy rajcoval a včil spolu vrkaju na chodbě každu kuřpauzu tajak dvě hrlički. Kaj taki stary chlop, jak ja, ma zehnať robu?
Cestu na šichtu? To tak. Po ranu v lokalce každy vypada, jak by jel pravě ze Švermy po rekordu – a to aji roby. A ja věčinu eště v lokalce stejnak dospavam.
V robotě? Tuž možna by se tam aji cosyk našlo, ale filter mylijonu oči ve fabryce a propiračka našeho vztahu v každym kanclu – tuž to němusym. Přyklad – sekretařka od řydi, ta s tym bečkem, to je celkem fajna robka, pěkně tvarovana, ale přyrodni bloncki rači něbrať, pravil dycki Kajoš, eště jak byl normalni, to myslim bez Heleny. Přectavtě se, letos jel na dovolenu na jakesyk Lanzarote, namisto na Žerki, tajak každy rok s partyju vařyť dryjaki na čerstvym vzduchu. No sekretařka je švarna jak obrazek, ale jak cosyk začně dřystať, je třeba ju zavčasu buď zarazyť, anebo se zarazyť špunty do uši, bo ji potem z pysku lezu perly jak z ustřyc.
V kantyně? Tuž tak hluboko snad něklesnu, bo te baby, co vydava polivki, se bojim. Taki fus ma stryk Matěj, jak se třy dni něholi. Kdyby aspoň fajně vařyla, obětuju chechtaki na holicy strojek, ale ty jeji patoki se ani žrať nědaju, tuž co s taku fusatku doma, no ni?
Cestu ze šichty? To sem věčinu tak unaveny, že teho moc něvnimam. Předminuly tyden sem se obhližal take dvě fajne robki, jak sem stal na tym spojovacym otočnym kolcu v lokalce. Jedna aji reagovala na moje chlipne pohledy. Chvilu sme na sebe čučeli a smjali se na sebe, akurat ona to potem zdrbala větu, esli se něchcu sednuť. Tuž ni, že bych vypadal taki stary, ale to zasrane depeo ma ve všeckich lokalkach, jak jedu kolem Kolkove Ostravice, nahravku o tym, že mladežnicy maju pustiť sednuť starych ludi. A zas guvno!
Na Stodolni? Tam je věčina navštěvnic stejnak pod zakonem, tuž tam životni partnerku, kera by mi navařyla, vyprala a časem převlikla plinki, stejnak něnajdu.
V jakesyk knajpě? Tam možna aji ja, ale asy starnu, bo jak sme tam s partyju, tuž kecame o životě, o vojně, hrajem bouling, šipki a na nic ineho neni čas. A že bych chodil sam do knajpy baliť roby? Tuž to ni.
Kamoški a kamoši? To sem jaksyk prošvihnul, bo už su za ty roki všecy sparovani jak dědek s babku v košiku na šiti. A abych kamošovi obluzoval jeho robku, taka sviňa nejsem. I když... Jedna by za hřych stala. Možna chvilu počkam, bo oni vypadaju, že se co chvilu rozejdu, bo on furt jezdi na služebki kajsyk do dupy a ona je taka družna. Akurat ona je fiksovana na jeho svaly, tuž jak by to bylo akutni, oprašim staru permanentku do fitcentra. Ale ono beztak za ty roki zkrachovalo, tuž mi asy ta něvyčerpana permoška propadla.
Kdosyk v baraku? Tu na vyběr moc neni, bo buď tu su robki tak ze štvrte pate třydy, anebo ta velikonočni vajcova suseda, ale ta se něchce vdavať, ta chce enem to bez te uzdy.
No a co dal? Nic. Parurazy se mě segra snažila dať dokupy se svojimi kamoškami. Tuž ale věřtě robam přes třycet roku, kere su furt same a eště k temu znaju moju segru! Dycki sem to odmital. Před časem segra dřystala cosyk o jakesyk robě u nich v baraku. Pry by se mi libila, bo je to muj typ. Nevim, kaj segra bere istotu, že je to muj typ, jak nevi, jake roby se mi libja. A ja už tež ni. Nic sem tenkrat něpravil, ale včil sem dumal. Je bloncka? Tmavovlasa? Velka? Mala? Ma bochanki? Da se s ňu podřystať o vojně, prezydentach, o Elvisovi a ni enem o porodach a kremach na pysk? Tuž ale snad nejsem taki zufalec, že se něcham dohodiť robu od moji segry, navic bych ji beztak musel každe vanoce děkovať za to, že mi našla robu.
Asy sem už stara bedla. Něumim zbaliť robu, ani něumim byť zbaleny. Zustanu na věki sam! Mam začnuť spořyť na uplatki pro synovce a neteř, aby se o mě, až budu stary němohucy pajtaš, kery se taktak doplazy z lužka k ledničce, postarali? Tuž to beztak scypnu kajsyk na Landeku přykryty Rudym Pravem.
No... Až budě volať segra, něnapadně se ji zoptam na tu jeji susedku.
Přesunuta biblijoteka
Před paru dňami, jak sem robil velki uklid, sem v přecyni pod skřyňku na buty našel prukaz do knihovni. S hruzu sem se přečital datum posledni navštěvy, bo co se tyka vracaňa knižek, sem stary burdelař.
Pul dňa sem potem prolizal kvartyr, než sem našel ty štyry bichle, kere sem se minule pojčal. To zas budě dřystu a šrajtofla se tež prohně. V sobotu rano sem nacpal knižki do igelitki a vyrazyl směr Černa luka.
Dorazyl sem na misto, hned vedle byvale Lesanki, tam jak minule, ale knihovna nikdě. Tuž barak tam stal, ale nikdě žadne ořbetovane papiry, kere by se daly pojčať. Něvahal sem a točil kamoša, kery mi radi v intelektualnych věcach. Laďa byl vytočeny jak stodvacka se zaseklym sytičem, bo sem ho zbudil, ale než mi s tym bechnul, poslal mě k Sykoraku. Chvilu sem dumal, esli to neni jakasyk nadavka, ale potem mi docvaklo, že tam kdysyk bichlopujčovňa byla.
Dorazyl sem k Sykoraku a fakt! Novy vchod, ve vestybulu robka, co zbirala kabaty a baťohi, aby kdosyk cosyk něšlohnul a vevnitřku všecko nove – špigel glanc. S gzychtem „šak sem se to pojčal před tydněm“, sem vratil knižki, zaplatil dvěsta pujčovneho, vyslechnul se kazani jak v kostele a pravil, že se polepšim. Bichloroba mě poštenkrovala, že kdybych přyšel o tyden spiš, měli vyhlašenu amnestyju na take gizdy jak ja a že bych ušetřyl. Kurnik šopa! Posypal sem se vlasy popelem a šel se porozhlednuť, co sem se za ty dvě kila předplatil.
V přyzemi pujčovňa, čitarňa a paru komputeru na hledani knižek. V prvnim patře děcke odděleni, tam raz zajdu, jak budě prazno, omrknuť jakesyk ty Majovki. Akurat nevim, esli mi tam budě platit prukaz. Šak co, duchem sem mladežnik. Vyš bylo hudebni odděleni, tam raz tež mrknu, esli tam němaju jakesyk stare Olimpiki. Internetove odděleni mě nězajima, to mam doma a Brycke centrum tež ne, bo na to znam malo sloviček. Ale je fajne, že tam možu kdykoliv zajsť.
Lapnul sem potem v čitarni do křesla, že se přečitam jakusyk gazetu. Naraz čumim jak Kajinek na pilnik, kolem noh se mi motal čokel. Tuž fakt! Rozhližal sem se, esli něvypadnul z jakesyk knižki, bo jako maly gizd sem takich knižek čital plno, ale podle robky, kera mu visela na koňcu voditka, sem pochopil, že je to tež navštěvnik. Tuž či čokli umja čitať? Jak šel kolem mě, naraz začnul robiť divne věcy s moju nohavicu, ale bo robka byla celkem švarna, něnakopnul sem ho a přesunul sem se dolu k regalum a schoval se tam před nim. Naraz ťapot ze schodu a volani te robki „Sisinko pomalu!“ Čokel se zas začal bratřyť s moju nohavicu a maval ocasem až encyklopedyje padaly na zem. V duchu sem se odpřysahnul, že už se pazury od turysťaku nikdy něbudu utirať do galat. Překročil sem kňučicy bestyju a šel zpatki do čitarni.
Čitani už mě ale tak něbavilo, bo sem po očku sledoval Sisinku s majitelku. Jak sem slyšel, že včil pujdu o patro vyš, zajasal sem, popadnul vybrane bichle a po zapsani valil pryč, bo Sisina zufale vyla steskem po moji nohavicy, s keru planovala svadbu.
Jak pujdu do biblijoteki přyště, podplatim tu robu v šatni, ať s kabatem odebira a věša aji čokly.
Zas mam na co čučet
V ponděli cestu na šichtu sem dumal, jak něusnuť ve stoje a něchrapnuť se hlavu do teho madla, bo lokalka byla narvana, jak košik jablek. V tym polospanku sem uvažoval, co kdybych se kupil novu televizu? Šak penize jakesyk na učtě mam a čučet na ten mamin maly ždorb, z teho by jeden oslepnul.
V robotě sem se prvni resuscytoval turkem a kolem osme, jak mi začly fungovať všecke turbiny, sem se mrknul, esli se Laďa eště něvratil z porady u naměstka a stravil sem hodinu na internetě. Rozhodnute! Kupim se televizu. Šak ta Orava, bestyja stara, už ma cosyk odslužene a te už zostřy obraz enem tak rana krumpačem do obrazovki. Spoměl sem se na tu reklamu, jak tam ti dva mladežnicy leža v lužku a čuča na strop, na kerym maju přymontovanu televizu. Kurnik šopa, tuž to by bylo cosyk!
Startnul sem vyhledavani, bo v tym už sem odbornik a hledal televize na strop. Po pěti minutach sem pochopil, že televiza na stropě něbudě to prave pro mě. Zaprve aji ty nejlacnějši staly jak burane Punto a jak sem objevil držak na taku televizu, kery stal jak nova stodvacytka s plnu nadržu benzyna, pravil sem se, že se poohlednu po ine. Tež blby napad – televiza na strop. Co jak to člověk, co pravě neni kutil Tym, jaksyk cypatě přyšrubuje a potem ho to přy přenose z parlamenta pořbi na gauču? Tuž ale zas bysem byl aspoň raz v televizy, no ni?
Spominal sem, jak se menuje ta bestyja od Franty, co ma uhlopřyčku jak nasada od metly a přytym sem našel jakisyk Filipes. No tak to tež nechcu, bo ta barva kisni se mi moc něpozdava (a dvacet litru je tež dosť). Či kradu? Pomaly sem snižoval naroki a zmenšoval uhlopřyčku a naraz sem se dostal k minypohlednicy za pětikilo, co mam pojčanu od mamy. Tuž tudyk cesta nevede. Obešel sem kancliki a něchal se poradiť od kolegu. Franta chtěl začnuť dřystať jako prvni, ale zarazyl sem ho hned v počatku. Nakoněc mi fajně poradil Jožin. Vychvalil mi Sanyjo, že pry ma od nich televizu, radyjo, magneťak, dyvidyčko a všecko super. Tuž fajn, budu hledať Sanyjo. Hledal sem dal, jak Maruška jahody, až sem se dostal k jedne bedni od japončiku, kera něvypadala zle a štyryapultisyc mě tež nězruinuje. Napsal sem se značku fixem na kus papira. Pul roboty hotove, vybrane sem měl, ale včil kaj ju kupiť?
Hned po robotě sem vyrazyl do Pryjora, bo tam sem kdysyk kupil fajne radyjo. Ukazal sem mladežnicy za pultem listek se značku. Usmjala se na mě a pry, že temu něrozumi, že je tu enem na vypomoc a nic něvi, ale že mi zavola kolegu. Přyšel dalši mladežnik, mrknul na listek a pravil, že ten typ němaju, ale že mi može nabidnuť inu, kera je stejna, vypada lepši a stoji sedum. Tuž to sy robiš srandu, nebo sy šel do roboty pod zvlašť nizkim železnym mostem?, zoptal sem se v duchu teho synka. Pravil sem mu rozhodnym hlasem, že chcu tu, co mam na tym listku. Asy byl na jakimsyk kurzu asertyvity, bo mě začal přesvěčovať o tym, že bych se měl kupiť tu dražši, bo ta ma lepši obraz a česki teletekst a jakesyk pip či co. No vul jak anděl. Přecy nědam za jakusyk kuru v bedni skoro o třy litry vic. Slušně sem se rozlučil a šel. To o tym buranovi už asy patřylo komusyk inemu.
Kaj včil, pravil sem se? Datart, tam maju podle reklam všecko, tuž že mě něnapadlo začnuť tam. Synkovi u televizy sem vrazyl do ruki papirek. Přečital, pokrčil ramenami, že ten typ němaju a nabidnul mi iny, kery měl v nazvu jedno X navic a stal o dvaapultisyc vic. Tuž to je den na guvno. Šel sem dom a celu noc se mi zdalo, jak s železnym karabačem valim po řbetach šefy elektrošopu, keřy najimaju take pohlupave gizdy.
V utery sem na šichtě dal řeč s chlopami a vylel sem se srce. Někeřy mě litovali, druzy nadavali, že sem škudla, jak mi sejdě na paru tisycach. Seru na nich, na hňupy.
Odpoledně sem zajel s felinu do Šokinparku, co se včil menuje Avijon, ale mi se vic libi ten stary nazev. Prolez sem eště raz Datart, ale ty robotniki asy kajsyk centralně klonuju. Nakoněc sem skončil v Elektrowordu, kaj do mě jeden pajtaš tak dluho hustil, až sem nakoněc – unaveny jak Garfild přy pondělku – kupil tu, co sem měl napsanu na tym listku. Akurat, že v nazvu měla ine čislo, něbylo to Sanyjo, ale Sony a stala skoro osum. Tuž ať něžeru. Doma sem chvilu zapojoval a ladil (naštěsti enem jeden drat do eletryki a druhi do anteny) a za slabu hodinu už sem zas byl člověk.
Ale stalo to za to – Finy sme včera rozdrtili jak pepř v hmoždiřu. A kdybych ju měl už v sobotu, naši by ty Holanďany rozněsli na kopytach.
Pohlednicovy fotbal
Na sobotu sem se po tym divnym tydňu celkem těšil, bo sem chtěl večer v klidu čučet v bedni na tych našich pajtašu, jak to navala tym oranžovym bludnym Holanďanum tajak loni. Partyja na šichtě se domluvala, že pujdu všecy zas k Frantovi na jeho megatelevizu, ale ja sem měl po tym tydňu ludi až až a všecy mě jaksyk srali.
Dopoledně sem byl nakupiť paru bebechu do spižki a lednički a tež cosyk na žrani k temu zapasu. Chtěl sem kupiť paru plechovych Radku, ale potem sem se to rozmyslel, bo sem se eště dolečoval z otravy tym jedem od Marcela a jaksyk sem ani neměl chuť. Kupil sem se velki pytel smaženych kobzoli, arašidy a liter kofoly, ať mam jakusyk tu energiju na fanděni a něusnu hned po prvnim gole. Nachistal sem se to v obyvačce na stul a tak z nostalgije se na aštverku načmaral fiksami minytransparent "ČEŠI DO TEHO!", ale rači sem zatahnul žaluzyje, aby mě ten hňup odnaproti, co semtam šmiruje susedku z třetiho dalekohledem, jak se producyruje naha v obyvačce, něpomluvil.
V sedum sem lapnul ku spravam, abych se mrknul, esli se nezměnil režim. Zmačknu čudel na ovladaču a jeb! Rana jak když ušklhně hroch, tma v celym kvartyře a od bedni smrad, jak když sem v elektrotechnyckim kružku spalil pajku. Tuž to něvypada na poklidny večer u fotbalu, no ni? Pomalu sem lez ku vchodovym dveřam jak Žižka po druhim uraze a na chodbě sem nahodil istič. Ale guvno guvno, zlata rybko! Světlo v kvartyře svitilo, ale televiza zustala černa.
DO ŠTAJGROVE ŘYTĚ!
Tuž to je jak naschval, jak se na cosyk raz těšim, dopadně to na guvno. Co ja včil budu robiť? Byl sem tak nasrany, že sem chvilu uvažoval, že bych šel spať a na Baroša aji s Rosyckim se vysral. Po dvojdecce kofoly na sklidněni sem se pravil, dumej chlope, přecy to něvzdaš. Co jak syncy bez tvoji podpory prohraju? Tuž co včil a co potem? Za partyju z roboty ku Frantovi něpojedu, bo sme se v ten patek jaksyk nazorově něshodli a po tym, co sem ich poslal do řyti aji s tu jejich debilni uhlopřyčku, by mě beztak něpustili dovnitřku. Co tak jakasyk knajpa s platnem? To se mi nechtělo, bo tam zas budě smrad jak ve fabryce na cygara a plno navalenych.
Naraz mi problikla v pale mama. Ta ma přecy v kuchini stary Merkur a semtam čuči na naučne seryjaly o vařeni, jak vařy pro fotra dršťki. Zavolal sem ji, esli se možu na chvilu staviť a cosyk se pojčať a jak pravila, že beze všeho, už sem startoval feldu. Tuž a co? Přecy něpujdu se svojim bolavym řbetem pěški s taku těžku televizu, no ni? Mama mě hned ve dveřach chtěla častovať kafem, tuž to beztak cosyk budě chceť. Pravil sem ji, že nechcu, ale že sem se přyšel pojčať na večer televizu. Blisklo ji v očach a pyšně mě vedla do kuchině. Rozhližal sem se kolem dokola a hledal Merkur. Mama mi ukazala v kutě jakusyk minykisňu. Chvilu sem ostřyl a fakt – televiza. Pry to vyhodně kupila v Albertu za pětikilo, navic to ma aji radyjo a drat na přypojeni do auta a člověk se može čučet na seryjaly aji na vyletě. Pochvalil sem ju za fajny nakup a dal sem se zhaňal po Merkuru. Ale ten pry je na zahradě, aby tam foter moh sledovať spravy. Pochopil sem, že dněskaj večer uvidim z Baroša tak akurat černobily flek. Mama mi vrazyla ten japonski zazrak do pazur, jak pravě do kuchině vešel rozespaly foter. Pry chvilu pospal, aby něusnul přy tym fotbale a pry, co tu robim. V kostce sem mu vysvětlil o co idě a odmitnul sem jeho nabidku, že bysem se čučel s nim s tym, že mě boli pala. To tak! Zas cely večer posluchať jeho rady amaterskeho rozhodčiho "Jak to hraješ ty hňupe?" nebo "Nepusťho, nepusťho!" V nejlepšim přyjdě mama a chce se enem mrknuť, esli na prvnim už skončil ten seryjal. Poděkoval sem a valil dom.
Jak sem ten kram položil na sedačku spolujezdca, padnul mi pohled na ten drat do kary. Tuž zapas pravě začinal, že bych to zkusyl počumět na kusek ve felině přy cestě dom? Vrazyl sem to tam a chvilu sem tam šteloval s antenu, ale rači sem teho něchal, bo kolem feliny dvakrat přošly dvě benga a divaly se dovnitřku tak jaksyk divně. A čumět na zapas na bengarně jako podezřely z vlupaňa do vlasni kary sem nechtěl.
Doma sem ten kram zapojil a bechnul sem ho na stul hned vedle kofoly, bo inač bych viděl guvno. Deset minut sem ladil, bo s tym rybařskim prutem misto anteny se nědalo nic pořadneho chytnuť. Jak byl dobry obraz, slyšel sem k temu Vyvolene a jak sem pro změnu naladil teho komentatora, viděl sem teho fusateho pajtaša na čete, co furt něvaha a dřysta.
Cela dřyna stala za pavuči prd, bo s Holanďanami hral aji rozhodči. Štěsti čučelo asy na iny program. Tuž nevim. Rozhodči, kery se menoval jak nemoc, mi byl podezřely od prvni chvile. V nedělu jak sem potem volal mamě, bo oprava moji bedni ranami do řbeta něpomahala, sem ju prosyl, esli bych se ten pohlednicovy bazmek moh pojčať na del, než se kupim cosyk lepšiho. Než sem zavěsyl, foter se ptal, esli sem se večer dival a esli vim, že se Kolina dal přeoperovať gzycht a něchal se nastřeliť vlasy.
Ale furt sem na tym něbyl tak zle, jak Kamil, kery raz musel s robu a malym gizdem do obchodu na nakup, jak naši hrali jakisyk duležity zapas. Jak se roščiloval, čemu něšli spiš, vyslechnul sy cely vodopad vyčitek a nakoněc stejnak musel isť, bo jeho roba je sylnějši. Potem se v obchodě celu dobu nabizal, že zeženě to a tamto a furt odbihal do elektra, kaj byla puštěna televiza a stejnak neviděl ani jeden gol.
Zdravotni dovolena
Po te šlupce ve sklepě mi bylo jaksyk chujovo, tajak sem se tenkrat bechnul do paly na tym kolobutim testu doma. V ponděli sem volal do roboty Laďovi, bo ten včil zastupuje šefa, kery byl s tym svojim jebakem na minyoperacyji a včil se dolečuje doma. Laďa je taki ten typ, co jak dostaně funkcyju, nafukně se jak něšikovný potapěč a robi dusno. V kecafoně robil machra, že je moc roboty a esli fakt němožu přysť, ale nakoněc pravil, že mi tu dovolenu milostivě napiše.
Polehaval sem cely den, bo ta pala mě fakt bolela jak bysem dostal tvarnicu z třetiho patra. Chvilu sem myslel, že to je otřes mozku, ale bluť se mi nechtělo. Odpoledně sem schrupnul, ale zbudil sem se zas s bolesťu hlavy a to už mě sralo, bo jak člověk idě spať s bolenim a stava tež s bolenim, to je na guvno. Tuž ale šak nejsem žadny měkoň, přece něpujdu k dochtorovi, no ni? Minule mi ta bestyja chtěla robiť hnusne věcy s gumovymi rukavicami a kdovi co by mi zrobil včil. Poslal sem Laďovi ezemesku, že možna nepřydu ani v utery.
V utery rano sem se zbudil kolem poledňa. Pala mě bolela eště vic, jak včera. Vzal sem se dalši ibuprofen a dumal, že asy umiram. Tuž a co jak mam jakisyk nador? Šak se furt piše, že ty komputery a tydlifony zařa do paly a člověku to moc něprospiva. Asy třa psať zavěť. Pojed sem kusek sucheho chleba, bo sem neměl chuť, potem sem lapnul ku komputeru a hledal informacyje o bolesťach hlavy. Hned na prvni strance sem našel haldu informacyji a tak sem se tym začal probirať. Dočital sem se, že by to mohla byť migrena. Tež tam psali, že by za to mohla taka ta mala sviňa, co se zahryzně do člověka, saje mu krev, nafukně se jak žaba s vodovodni hadicu v dupě a do člověka pušťa fajne věcy. Potem sem se dostal kajsyk na stranki o nadorach na mozku. Kurnik šopa, to bylo fakt fajne. Po pulhodině čitaňa sem byl přesvěčeny, že to mam. Fakt. Aji sem cytil, jak se mi v pale cosyk nafukuje. Rači sem ten žďorb vypnul a šel pojesť dalši červenu lentylku.
Odpoledně se mi zrobilo trochu lepši, ale v pale mi eště trochu hučelo. Naraz kecafon – kura taki rachot, jak bysem byl ve zvonicy a začli vyzvaňať. V kecafoně podle hlasu přypity Marcel a pry, že to svinstvo asy bylo skažene a esli mi je tež tak zle jak jemu. Cosyk mi přebliklo přes nador. Svinstvo? Skažene? Naraz rele cvaklo a vyhibka se přehodila na spravnu kolej. Před očami mi proletěly obrazy z pondělniho večera.
Zvonek u dveřy...
Marcel s dvuma petflašami s čimsyk žlutym...
Sedime v obyvačce...
Burčak...
Koštujeme...
Sedime v kuchini na zemi...
Koštujeme...
Řvu z okna rusku himnu...
Sedim na zemi ve vytahu...
Zavěsyl sem mu to a rozhlednul se po obyvačce. V rohu pod fikusem sem našel dvě prazne petflaše. Do štajgrove řytě, šak sme se pravili, že enem trochu okoštujem. Spoměl sem se aji, že to chutnalo jak skažene droždi s jabčakem, ale Marcel pravil, že to ma od znameho a že to je zaručeně dobre. Tež pravil, že to dojdě v břuchu. A potem věřtě znamym.
Tuž ale aspoň mam istotu, že to neni nador.
Padaju, bestyje, padaju
Jak sem šel před paru dňami kolem te věže, co zbyla z Indřycha, bechnul mě do hlavy kaštan. Tuž to mam štěsti. Ale furt lepši jak cyhla, no ni? Jak sem ho něnapadně zdvihal ze země, abych se ho strčil do kapsy, zaspominal sem na dobu, jak sme jako mali haranti – pijonyřy museli překonavať udernicke zavazki a tahali sme do školy tuny kaštanu, žaludu, bukvic a inych podzymnich žďorbu, kere padaju ze stromu a kere tak maju radi ludě, co němaju chechtaki na garaž. Dokonce mi aji raz prošla omluvenka, jak sem přyšel pozdě, že sem byl sbirať v Komeňaku kaštany, aby mi je pijonyřy z inych třyd něvyfukli před nosem a my sme měli tytul Třyda měsyca a učitelka fotku na hlavni nastěnce.
No vlasně malem prošla, bo ta bestyja přemudřela chtěla ukazať, kolik sem ich nasbiral. Jak sem vytahnul z kapes třy šnuptychle, rozcumlany bombon a pět ulepenych kaštanu z minuleho roku, hnala mě bestyja na pohovor k ředitelovi, esli sem to němyslel jako jakusyk provokacyju.
No a jak sem včil zdvihal pod tu byvalu šachtu ze země dalši kaštan, bo je to taka fajna spominka na děctvi, naraz slyšim "Hele, ten dědek nam to tu všecko vysbira". A tacy dva mali gizdi s plnymi igelitkami na mě čučeli, tajak bysem im nabizal bompary před školu.
Včil už se přecy rekordy ve sběru ve škole nětrhaju, tuž čemu to ti mali barabčicy sbiraju?
Sme syce kraj razovity, ale fakt něvěřym temu, co se všade kolem šuška, že to někeřy ludě vařa a žeru.
Tuž už stě jedli kuře s kaštanovu nadivku? Pche!
Kolobkove spominki
V nedělu sem byl pozvany k našim na oběd. Tuž jasne, že ni enem tak zadarmo. Foter planuje na přyšti tyden jakusyk oslavu vyroča odchodu do duchodu s byvalu partyju a bo jim mama něpovolila navaliť se doma, naplanoval že to zrobja na zahradě ve velkim stylu – grylovani, unyformy, magnetofon s dechovku a podobne capiny. Chtěl to zrobiť už v letě, ale mama byla tenkrat zasadně proti, bo o prazninach tam pry budě relaksovať cela familija nebo cosyk take. Tuž mi to je celkem jedno, ať se tam navala jak sudy z kopca, ale dufam že tam přespja, bo s převozem někerych jeho kolegu moju felinu mam špatne skušenosti. Z Otove padoucnice mam beztak kajsyk pod sedadlem eště zbytki.
Mama se překonala, bo zrobila pečenu husu. To už sem dluho neměl, tuž sem se přežral jak somalec z dvuch tyktaku. Ani sem se němoh hibať. Chvilu sme spočli, dali se kafe a už mi mama cpala do ruki apětku ze seznamem capin pro fotra na tu akcyju a hnala mě do Kaufu. Tuž sem pojezdil vuzkem mezy regalami, požduchal paru duchodkiň, kere maju ve všeckich Kauflandach na světě stejny zvyk – něchavať poloprazne vuzki uprostředka te nejmenši ulički – a valil sem zpatki k našim. Předal sem maso, flaški a dalši bebechi a valil dom.
Dole ve vchodě sem se srazyl s Datlem. To to leti, skoro před pulrokem sme spolu byli na te akcyji BVU. Na chvilu sme podřystali před barakem o tym, jak to tam minule dopadlo, co se robilo potem v te kompresorovně a tak dal. Jaksyk fajně se nam dřystalo, tuž mě napadlo, že bysme mohli zajisť do Indry na jedno, bo to je nejbliž. Zavčasu sem se spoměl, že on vlasně něpije a jeho nejvěči alkoholicki ulet byla kofola s rumem kdysyk na vojně, jak mu jeho mama poslala dopis, že mu scypnul křeček. Tuž sem ho pozval aspoň na kofolu.
Jak už to tak byva, jak sme probrali naše včilejši přeživani, zabludili sme do děctvi. Shodli sme se, že to byla nejlepši etapa našich životu. Se slzu v oku (kura te cybule bylo na tym utopencu jaksyk moc) sem spoměl, jak sme kdysyk něchali na pisku chvilu bez dozoru třy duhovki, bo sme se tak trochu mlatili, kdo vlasně vyhral a mezytym nam je zežralo tehdy dvulete děcko od susedki. Jak sme potem něnapadně zpoza rohu sledovali tu sanytku a hasyče, keřy do hodiny přyjeli. Dodněskaj něchapu, čemu ta rebeka volala aji hasyče, ale ona byla dycki lehce histerycka.
Tež sme spoměli, jak sme se robili luki z věšaku a potem se s nimi snažili přestřeliť naš barak. Paru šipu syce skončilo v hrncach s polivku nasrane susedki a potem sme museli zdrhať, ale jeden se mi podařylo dostřeliť až do ryny. Nejlepši ale byly zavody na kolobkach, co sme robili z haldy u Ostrčilki. Kurnik, aji Datlovi se včil zda jakasyk menši. Možna se propada. Kdysyk to byval kopec jak cyp, jak sme stali navrchu a navzajem se požduchavali, kdo pojedě prvni. Tenkrat vyhral Datel, bo on měl pazuru zlomenu a ja enem naraženu. Ale zas jeho kolobka s nafukovacymi kolcami vydržela a moja dřevěna byla tak akurat na otop.
Ani nevim, jak to přyšlo, naraz se slyšim, jak se chlubim, že sem dostal k narozkam ten moderni skladacy bazmek, kery by určitě tu pekelnu izdu z haldy vydržel. Datel se rozzařyl jak Černobyl a pry že by ju chtěl vyskušať. Tuž měl sem syce v sobě už třy piva, ale kontrolni poistka furt eště fungovala. Pravil sem mu, že na mě je eště moc světla, ale on furt doražal a doražal jak kanarek, co zežral viagru. Že na take moderně eště nejel. Tuž sme špekulovali, kaj to zrobiť. Za chvilu uznal sam, že po ulicy by s tym asy nejel, bo tež už neni žadny mladežnik. Navrhnul muj kvartyr a hned se ptal, esli mam dluhu přecyň. Bliklo mi v pale, jak sem doma testoval kolobuty a navrh sem zrušil. Tak pry esli by to nešlo na chodbě v baraku. Tuž to by šlo, ale na to sem měl v sobě malo piv. Potkať tam susedku odvedle, tuž mam o ostudu postarane. Nakoněc sem to vydumal. Mame přece dluhe sklepy a tam stejnak nikdo něchodi, tuž tam to budě v rychtyku. Zaplatil sem piva a ty třy kofoly za Datla a vyrazyli sme.
Doma sem vytahnul z komory ten skladacy bebech, na kery sem od narozek něšahnul a ignoroval sem Datla, kery se svicavymi očami přeměřoval moju přecyň. Natlačil sem ho do vytahu a za chvilu sme přystavali ve sklepě. Prvni jeho jizda nědopadla moc dobře, bo po tych rokach kolobkove abstynence už neni zvykly udržovať rovnovahu a susedka tež neměla nechavat tu tašku se zavařenymi ogurkami a marmeladu před sklepem. Jak se zeškrabal to meruňkovo logo Najku z bundy, zkušal to eště raz. Už mu to aji šlo. Něchapu, co přyvolalo suseda z přyzemi, esli Datlove nadšene vykřyki a nebo to, jak sem ja navalil do haldy trubek a jebnul sem se palu do odstavene stare galekski (kura, na co tu ma kdosyk lešenařske trubki?). Jak se rozvalily dveře a v nich sused s vystražně zdvihnutu berlu svoji roby, schoval sem honem kolobku za roh. Musel sem se jebnuť fest, bo se mi před očami rozdvojoval. Ale tež to mohlo byť tymi štyrmi pivami.
Sused se zarazyl, bo nečekal, že tam potka dva chlopy s vyvalenymi očami. Potem už to jaksyk něbylo ono, bo Datel byl jakisyk zamlkly a nevim, esli to bylo tym, že se bechnul do kotnika a nebo tu susedovu poznamku "Nenechte se rušit, hoši".
Dik za papagaja
Ludě zlati, eště raz dik všeckim za sebe aji za pravidelne žradlo pro papagaja.
Kdo by se chtěl tež přyhlasyť jako adoptyvni foter tych fajnych zelenych uvřeštěnych kakadu, mrknitě se tu.
Ja a malem sme přešvihli mylijon. Tuž aby se zas ludě na mě něnasrali tajak minule, že sem slibil všeckim a nakoněc dal enem jednemu, tuž mam tu taku minysutěž:
Kdo mi PRVNI pošle emajlem ofocenu obrazovku komputera, kaj budě vidět cyfra MYLIJON v tym modrym počitadle, ma u mě prvni aji druhi dil Deniku Ostravaka aji s věnovanim a k temu Certyfikat věrneho čtenařa. Ale pozor – něchcu opis obrazovki, chcu fakt FOTKU MONYTORA.
Vyherce už je jasny. Nejrychlejši byl Petr Oregon. Někeřy něpochopili, že chcu fakt FOTKU monytora a posylali mi opisy obrazovek. Ludě, dik moc za přyzeň a do dalšiho mylijona vam přeju fajny den.
Ostravak v MF DNES semtam v patek
Štajger ostravske redakcyje MF DNES se mě před paru dňami emajlem ptal, esli bysem nechtěl semtam cosyk dřystnuť aji do tych papirovych novin. Tuž esli budě slina, čemu ni? A tak sme se domluvili, že do koňca roku 2005 budě každy patek v krajske přyloze pro Moravskoslezki kraj slupek s nazvem "Dyjař Ostravaka" a potem se uvidi, co dal. Tuž ať se vam to fajně čita aji tam.
Všecke dřysty pro Frontu na jedne kupě
Jaro je tu – bicykly nachistať!
Na Stodolni budě všecko lepši. Hepši!
Semtam se mi zdaju aji normalni sny
Třeba se inspirovať u polityku
Taku hromadu sněhu nikdo nečekal
Sylvester je tu – zas se budě bilancovať
Tolik litaňa kvuli jednemu dňu v roce
Něbyl by život lepši bez televizni kisně a novin?
Fusaty chlop s berlu, roba s křydlami na řbetě a čertisko
Aby se člověk bal vyjsť večer z baraku
Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho...
Jak pomosť jednym vrzem Francuzum aji Čechum
O žradle, co litalo, jak bylo žive
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.