Na jednym s bezďakem
Včera bylo cely den horko jak na Enhačku přy odpichu. Jak sem jel ze šichty, vystupil sem u Elektry, že se flaknu po centru, bo už sem tam dluho něbyl a stavim se potem na jedno dvě do jakesyk zahradki.
Kurnik šopa. V centru to vypada tajak by přypravovali barykady a zakopy na valku. Kereho pajtaša napadlo zrobiť z naši fajne Ostravjenki taku měsyčni krajinu? Prolez sem Masarykač, mrknul tam na ty klece jak v zoo, pomaly přešel na Sokolsku, podival se, jak dluho se tam eště něbudě dať jezdiť autobusami a trolejbusami a pomalym krokem sem zamiřyl k zahradce u Domina. Lapnul sem na řyť, objednal sy pivo a čučel sem na robki, kere se kolem prochazaly v tym hicu jak na sutěži O nejpěknějši bluzku. Dněskaj bylo tak ze pědatřycet na slunku, tuž prvni pivo sem zhltnul jak děcko bompar. Druhe už sem sy vychutnaval. Naraz sem sy všimnul takeho uslimpaneho chlopa, kery seděl na lavce ve stinu kusek od teho Maryjanskeho slupa. Jak viděl, že sy ho ohližam, mavnul na mě jak bysme se znali. Tuž trochu sem zněistěl, bo v tym slunku sem moc na dalku něostřyl a trochu mi přypominal Kajoša, ale podle hadru spiš vypadal, jak by ho kdosyk hodil do Kukataksyku a vyložil až na skladce. Dopil sem druhi škopek a pro istotu sem na ňho mavnul jak na pozdrav, bo co jak by to byl kdosyk znamy, no ni?
Chlop na to asy čekal, bo hned zdvihnul řyť a šmajdal ku mně. Čim byl bliž, tym mi bylo jasnějši, že to neni Kajoš – zpočatku podle gzychtu a ku koňcu aji podle smradu. Rači sem čučel do země, ale smula – už zaseknul navnadu a ja sem to zežral, tuž včil sy budu museť cosyk vyslechnuť. Beztak o izdenkach na vlak, či o přyspěvku na večeřu, nebo cosyk take.
Chlop lapnul na řyť vedle mě, přectavil se jako inženyr Karas a začal mi ličiť, čemu je taki špinavy a smradlavy. Že eště minuly tyděň měl robotu, kvartyr a robu, ale v "patek pry se dozvěděl cosyk duležiteho a od te doby se s nim stala velka změna". Tak přesně to pověděl. Takich dřystu už sem na hlavnim nadru, či na byvalym uaně slyšel, jak sem čekaval na vlak, autobus, či jak sem se tam semtam zbudil ani něvim čemu, tuž sem enem tak na pul ucha posluchal a čekal, co za to budě chceť. A tež ja! Jak přyšlo na detajly, vylezlo z něho, že jak mu kupim jedno nebo dvě piva, že mi to tajemstvi tež povi a možeme to potem spolu jaksyk vydumať a buděme bohati. Tuž ni, že bych měl cosyk proti bezďakum, šak su to tež ludě, no ni? A už nejsem maly cyp ze zakladki, jak sme s partyju jedneho šňupaka (eště jak sem meškal v Hrabuvce na Letišťu u Buďaku) lapli za hnaty a šupli do kontejnera. Tuž sem objednal třy dalši piva a jak to robka doněsla a on eksnul prvni a pulku druheho, zaposluchal sem se do storki, keru se pry Vašek (tak se menoval menem) dozvěděl od jedneho duležiteho pajtaša z radnice minuly patek kajsyk něznamo kdě.
Všecy v Ostravě vja, že se rekonstruovala baň nad Muzeem. Jak to tam cele rozkopali, pry tam jeden z tych maniku našel v tramě skovanu staru mapku s pokladem kajsyk na uzemi Ostravy. Ta mapka už teho pry zažila vic, jak Rude pravo po třech skluzach stupačku, tuž tam teho moc něbylo k viděni. Ten křyž, co označoval to misto, kaj byl poklad, byl skoro přes cele centrum. Radni tajně zasedli a jednali a jednali. Nakoněc se pry rozhodli, že pod zaštitu dobudovaňa kolektora budu něnapadně hledať poklad. Ostravě to pomože a jim tež, bo peněz je malo a každy zlaťak dobry, no ni? Lopal sem dalši škopek, co mezytym doněsla ta švarna robka, co se mi zpočatku zdala taka jakasyk spuchla a ojebakovana a enem sem krutil palu. Vašek, jak byl v raži, vypravjal o dalšich poměrach na radnicy, ale kupodivu byl celkem v obraze, jak sem tak posluchal. Ku koňcu začnul recytovať seznam zastupitelu. "Babka, Čeganova, Černik...". Jeho monotoni hlas pomalu tichnul. "Kaděra, Kajnar, Kolařík" a pala se něbezpečně přybližila stolu.
Nakoněc sem sy dal eště jedno, ale enem pro sebe, abych to rozdychal, bo Venca chrněl na stole. Tež štyry piva v takim hicu, to by zabilo aji Železneho Zekona. Celkem mě zklamalo, že usnul, bo sem z něho chtěl vytahnuť eště jakesyk detajly. Dlubal sem do něho chvilu popelnikem, ale enem z něho vypadlo poslednich paru men – "Mynař, Zednik, Zvolanek...". Tuž sem to za nas oba cvaknul a namiřyl istym krokem slimaka, kery přelez alkoholikovu spluvu, dom.
Tuž ni, že bych mu uplně věřyl, ale všecko do sebe zapadalo. Opravovala se kupola nad muzeem, ja, našli tam cosyk, ja, zastupitelstvo furt beči, že něsu chechtaki, ja, maju velke plany, ja, je Ostrava v centru rozkopana, ja... Pro istotu sem nakukoval do každe ďury, esli tam něuvidim jakisyk ten zlaťak, či co. Akurat jak sem šel kolem rozhlasu – tam to maju rozdrbane hned na chodniku – trošku sem zaškobrtnul a jebnul sem sebu do te škarpy. Zahrabal sem jednu ruku, esli tam neni jakasyk bedna s pokladem a fakt! Cosyk sem nahmatal! Zahrabal sem vic, ale guvno. Byl to kusek lešenařske trubki. To hrabani mě celkem unavilo a kdybych sy dal u Domina eště jedno, možna tam aji zdřymnu. Ale kolem pravě prochazaly take třy mladežnice a jak mě viděly vleže v te ďuře, enem se chechtaly jak po zelenym cygaru, tuž sem směrem k nim řeknul, že robim přesčas. Vyhrabal sem se ven, mavnul ruku nad rozervanymi galatami na koleně a šel dal. Zbytek cesty už sem sy daval bacha na ďury a za slabu hoďku sem se dobyval dom. Akurat nevim, čemu sem ja vul zvonil.
Tuž dufam, že to dobře uložim a pošlu, bo sem doma chvilu zdřymnul a zbudil mě ten hic a sucho v pyščisku. Dufam, že zas skoro usnu, bo rano idu na šichtu.
Kura, tak mě včil napadlo, kolik tak asy stoji taki ten elektronycki detektor železa...
Nedělni fotomaraton
V nedělu sem se sprchnul, nalel sem na sebe puldecy oldspajsu tajak ten pajtaš v reklamě a chvilu před dvanastu sem vyrazyl směrem k byvalemu kinu Maj. Byl sem čimdal vic nervozni, bo sem sy v duchu přectavoval, co mi Zdenka povi o tym Chorvacku, co a s kim tam zažila atakdal. Než sem zespodku zazvonil, musel sem se třyrazy zhluboka nadechnuť a vydechnuť. Děcko, co jelo kolem na kolobce, se mě zoptalo, esli mi neni zle, že sem taki rudy a že mi zavola sanytku. Gizd jakisyk.
Zdenka mi otevřela bzučakem. Navrch sem se vypravil rači po schodach, aby ji něbyl napadny muj rudy pysk. Navrchu mě čekala černoška. Chvilu sme byli jak kosmopolitni par, ale za chvilu sem se vydychal a zas sem měl barvu tajak dycki. V obyvačce bylo hadru jak v seknhendu. Kura, od středy je doma, no ni? Že sem nědržel pysk, bo mi hned něrudně vysvětlila, že tamten sveterek je od Dyty, tamtu sukňu a halenku musy vratit Michale, tuty buty měla pojčane od jakesyk Lenki. Ani sem ju něněchal domluviť, bo to by bylo na dluho.
Chvilu sme sy davali přednosť, kdo prvni začně dřystať o dovolene, bo sme byli pryč oba. Ja sem teho moc na vykladani neměl, tuž sem ju pobizal, ať začně ona, ale ona mě furt štenkrovala, že ja sem odjel spiš a navic s takimi krasotinkami. Možna se mi to enem zdalo, ale ty posledni slova měly přychuť jak vanočka s arzenykem, tuž sem ju chtěl poškadliť a řeknuť ji o jakesyk lesni odbočce, ale vnitřni ostravak mě varoval, že by se moc něpobavila. Něurčitě sem ji popsal tych paru dni v přyrodě, cosyk o sportu, chozeni po lese, hledani hřybu, vařeni a tak no a potem sem začal mamiť, co ona v Chorvacku. Furt se ji jaksyk nechtělo vykladať a vymluvala se, že musy dodělať oběd. Vrazyla mi do ruk balik fotek a zmizla v kuchini. Poctivě sem si všecke prohlednul, někere aji proti světlu, šak co kdyby. Na věčině byly krajinki, loďki, moře, plaž, slunečniki, vysmate děvuchi, cvičicy děvuchi, semtam jakisyk chachar, ale všecko moralně v rychtyku. Chtěl sem ty fotki skontrolovať s negatyvem, esli mi kerusyk nězatajila, ale film sem něnašel a navic už mě Zdenka volala do kuchině. Dovčilejška mi dycki od ni chutnalo, i když dava do gulaša jakusyk divnu travu, ale dneska to bylo jakesyk ine. Asy sem se tvařyl jak děcko ve školni jidelně, bo se mě zoptala, esli mi chutna. Asy sem dluho rozmyšlal, co odpověděť, bo mi vysvětlila, že je tam specyjalni kořeni od mořa. Tuž snad mě z teho šlak nětrefi.
Jak sem spucoval cely taliř, chtěl sem hned zkontrolovať, jak je opalena, ale nalakala mě do obyvački na darek. Jak idě o darki, zas sem ten maly harant, co nadšeně rve barevny balicy papir – a zas a zas rozbaluje teplaki a nebo pleteny sveter. Valil sem do obyvački jak favoryt na zavodu chrtu. Zdenka to brala važně, bo mi omotala pysk šatkem, abych nic něviděl. Šatek voněl slaně. Asy ho nosyla na plaži kolem pasu. Jak sem sy to přectavil, bliklo mi v pale, že bych rači tu kontrolu opaleni, ale to už mi Zdenka pravila, ať natahnu ruki. Ani sem nědychal a fakt sem se němoh rozhodnuť, co bych rači. Potem sem ucytil v rukach cosyk tvrde a pochopil sem, že to je ten prezent. A vida – plna miska malych mušli.
Byl sem spokojeny, bo z dovolene mi dluho nikdo nic něpřyvez, jak něpočitam tu smradlavu scyplu meduzu, co mi předloni z Bulharska dovez Karel ze šichty, že pry do akvarka. Vul jeden. Akurat sem se asy neměl ptať, esli ich vlastnoručně nalovila. Prvni přykivla, že ja a jak sem zyšťoval detajly, z jake hlubki, esli s brylami, nebo bez, tuž zas přykivla, potem zavrtěla hlavu a potem nasraně dodala, že to nalovili jacysyk domorodcy. Tuž ale hlavni je, že sem ich dostal ja. Potem mi eště dala flašu rakije, tuž sem hned nalel po pulce. Něčekal sem, že to budě take sylne a trochu sem se zakuckal, ale Zdenka to kopla jak Matušovič penaltu. Asy to něpila poprve.
Jak sem pochvalil fotki, vytahla z kabely cedečko, že pry kdosyk z partyje sy dal robotu a od všeckich, co měli dygifoťak, to nacpal na jedno a pro všeckich namnožil. Tuž to je rychlosť. Ta technyka leti jak cyklista s prasklymi brzdami z Bazalu. Lapli sme k jejimu noutbuku, ja sem sy dal eště pul kališku teho chorvackeho ředidla a začli sme prohližať. Kurnik šopa, osumset fotek, to bych něnafotil za cely život. Znova sem viděl plaž, moře, loďki, cvičicy robki. Naraz sem spozorněl, bo se tam objevily fotki města. Zdenka špitla, že byly na vyletě. Tuž na jakim vyletě? Šak nic take neměly zaplacene, enem tu dovolenu a auto tam neměly. Tuž rači sem se neměl ptať. Pry tam byli jacysyk syncy hazenkařy na sustředěni a pry je pozvali na vylet jejich mikrobusem. V pale naraz rudy vykřyčnik – jacy syncy, jaki mikrobus, beztak lužkova uprava – ale nahlas sem ju pochvalil, že využila přyležitosť prohlednuť sy pamětihodnosti Chorvacka. Asy to něčekala, bo se na mě mile podivala a začla mi každeho z tych synku menovať. Tuž to zas němusela. Něnaviděl sem každeho z nich a v duchu sem ich proklel. Enem trener mi byl sympatycki, bo byl asy tak stary jak ja. Jak sme byli tak okolo dvuste fotki, naraz se ten kružek erobiku začal misyť s tymi hazenkařami. Zdenka zrovna pomluvala trenera, že synkum dosť věcy zakazoval a vubec to pry byl taki suchar. Hned mi byl eště sympatyčtějši. Fotka čislo 267 mi vyrazyla dech z pluc, bo na ni bylo pět chlapskich holych řyti. Nic hnusnějšiho sem eště něviděl. Dopil sem svuj kališek a nalel dalši. Jak tu fotku viděla Zdenka, rozřechtala se jak sympsnovic synek a začla ličiť pro ňu jakusyk srandovni sazku. Skušal sem sy zevnitřku propichnuť oba bubinki. Okolo štyrste fotki se naraz začly objevovať hole cycki od jejich spolucvičenek. To mě celkem nadchlo až do fotki, na kere byla stejnak oblečena Zdenka. Ani sem se němusel divať, jeji pohled sem cytil až na řbetě. Tuž sem ju celkem klidnym hlasem pochvalil, že na fotkach su pěknějši jak ve skutečnosti. Tuž asy nic moc pochvala, ale nic pěknějšiho sem praviť němoh, bo ostatni ať sy vystavuju co chcu, ale něchapu, čemu musy moja Dokonala vystavovať svoje Dokonale. Aby mi tak cyzy gizdi slintali nad robku.
Hrudnich košu přybyvalo, ale už mě to ani něbavilo, tuž sem přyvital, jak kolem šestiste fotki Zdenka navrhla, že už to zavře a doohližame to indy. Potem mi vypravjala eště paru historek o tych hazenkařach, kere sem všecke zas proklel, bo byli mladi a fit. Uvažoval sem, jak dostať kerusyk fotku se všeckimi, že bych sy z ni doma zrobil vudu terč na špendliki. Posledni větu sy mě Zdenka zyskala, bo pravila, že to všecko byli mladi zajicy, keřy enem čučeli po puberťačkach, co byly oblečene do rybařskich syti a robily, že to su plavki. V duchu sem s nimi syce suhlasyl, ale konečně sem se nahlas od srca zasmjal. Na oplatku sem Zdence tajně prozradil, že ty kopretiny, co sem vez, se vzadu v autě cycmaly. To ji zrobilo viditelně radosť. Až taku, že mi potem v ložnicy ukazala, kaj je všudě opalena. Tuž do dupy – fakt všudě! O tym sy s ňu eště budu muset podřystať.
Po devate už sem se chistal isť dom. Sbalil sem zbytek rakije na večer a – naraz Zdenčin tydlifon. Mrkla na čislo, chvilu dumala, potem to vzala a cosyk drmolila jakimsyk mi něznamym jazykem. Pamatuju sy paru slov. Bog, dobro doputovat, chvala. Jak to tipla, pravila mi, že pry sy Michala zapoměla v tym hotelu brylki a majitel penzyjona volal, kaj to ma poslať. Tuž fakt Dokonala robka – za 14 dni se naučila aji celkem dobře chorvacki.
Jak sem šel dom, dumal sem, čemu majitel volal ji a ni Michale, ale po te rakiji a dvojite kontrole opaleňa sem byl taki utahany, že sem byl rad, že sem trefil kličem do zamku.
Rychly utěk z akce Beskidy
Rano, jak sem se zbudil, cosyk se mi něpozdavalo. Pala mě bolela, jak bych sebu chrapnul ze schodu. Chtěl sem stanuť, ale němoh sem se hibať. Spoměl sem sy, že sem sebu fakt jebnul z tych schodu. Divne bylo, že než sem robil ten kaskaderski kusek, bylo už skoro vidno, ale včil byla tma jak v dupě. Tuž přece sem něprochrněl cely den, no ni?
Skušal sem se zdvihnuť a jebnul sem palu do čehosyk dřevěneho. Kolem dookola sem cytil čerstvu hlinu, tajak sem raz na zahradě bechnul pyskem do kvitek. Kurnik šopa, co se robi? Že by mě partyja rano našla pod schodami, pomyslela sy, že je po mě a hned zčerstva mě pořbili? Tuž to ni, teho sem se bal jako maly harant od te doby, jak sem u kamoša viděl jeden horor eště na stare promitačce. Bracha jeho fotra zdrhnul do Německa a semtam mu cosyk take poslal. V tym filmu zakopali uspaneho chlopa v truhli do hliny a on se tam zbudil a deprem potem z šoku scypnul. Štrnasť dni sem se potem poscaval a mama byla nasrana, že musy furt prať. Tuž to ni, tuž to fakt ni!
Začal sem zmatkovať, skušal sem kopať do teho vika, ale moc mi to něšlo. Zařval sem na cele kolo jak syrena, ať mi kdosyk pomože, bo se tu udusym. Ječel sem a ječel a ječel ... a naraz se mnu třepe Mašina a ja ležim na zemi, buty pod hlavu, ruki přymotane tym spacakem k tělu tajak něvylihly Emanuel. Do dupy, musym přestať michať tvrde s pivem, bo mam potem divne sny. Pravil sem ji, že ani něvi, jak sem rad, že ju vidim. Ona to ale pochopila po svojim, bo cely štvrtek se mě držela jak straveny wiskas buty.
Jak sem se vymotal z teho spacaka, všimnul sem sy na schodach paru rozbitych obrazku zhozenych ze stěny. Docvaklo mi, že to je asy moja robota. Poslal sem Mašinu zrobiť mi kafe a jak radostně odchřestila do kuchině, snažil sem se to sklidiť, než to zysti Emil. Jak sem kopnul posledni střep pod schody, přyšel Emil a ptal se, čim to tam cynkam, že je deprem deset a partyja chce eště chrněť a ja tu robim burdel. Pravil sem mu, že sem zvykly stavať brzo rano a trochu sy pocvičiť. Podival se na mě jak čokl na rohlik a šel dospať. Zapřysahal sem se, že už nikdy něbudu chlampať. Nebo aspoň do soboty, než pojedu dom, abych se dal do šichty do rychtyku.
Šel sem do kuchině pro teho turka, bo sem potřeboval postaviť na nohi a vyhnať z pyščiska tu chuť scypleho čolka. Mašina zrovna zalivala vodu, tuž sem ji poděkoval. Jak tam tak stala, tlemila se na mě jak na svaty obrazek a od te konvice šla para, spoměl sem sy na nočni vlakove přyrovnani a malem sem se zas rozřechtal.
V kuchini lapěl Džon a cosyk do sebe ladoval. Jak mě viděl, cosyk se zoptal, ale ja sem mu rozuměl akurat paru slov, kere sem sy pamatoval z teho kurzu – klasyk ingliš brek fest. Tuž mi bylo tež fest do breku, ale něstěžoval sem sy. Ukazal na svoje žradlo a na mě. Asy se chtěl poděliť. Jak sem viděl, co měl na taliřu, natahlo mě jak kukačkove hodiny a musel sem na vzduch. Jeden krajic chleba s nutelu, dalši krajic s hořticu a turysťakem a k temu misu flejksu s mlikem. Enem ameryčan može po take nočni vodkove kupeli žrať na snidani cosyk take.
Chodil sem kolem chalupy a větral sy vnitřnosti. Zašel sem aji trochu hlub do lesa a deprem potem mi začlo byť konečně trochu lepši, bo sem sy trochu teho nakladu odlehčil vedle muchomurek. Vratil sem se do chalupy, kaj už partyja stavala. Druhu směnu chitla Hana s Karlem. Karel s tym celkem vydrbal, bo dal vařyť hrnec vody a do teho nahazal paru sačku ryže. Potem vzal zbytek našeho včerejšiho gulaša, dolel to vodu, přysypal jakesyk kořeni pro chuť a narval do teho tu ryžu a hotove – pry ryzoto.
Po obědě se slezli ti, kerym už bylo fajně a už něspali, u šipek. Emil tam měl take ty fajne eletrycke, co byvaju v knajpach. Ty mi celkem idu. Furt sem vyhraval a Emil zuřyl, bo byl dycki těsně za mnu. Potem se k nam přydala Kejt. Jak trefila porcelanovy taliř po Emilove prababce, chitře pověšeny na stěně kusek od šipek, Emil enem polknul, ale jak srazyla a rozvalila pamatečni amforu z jakehosyk muzea z Řecka, Emil polknul, lapnul ju a něnasylně ju odved pryč z obyvaku se slovami "Běž sy rači kajsyk štrykovať". Jak sem vyhral asy osme kolo, Emil se nasral a vypnul šipky, že pry ať se to neniči a že iděme hrať kulec. Myslel sem, že chce isť do knajpy, kera je od jeho chajdy asy štvrť hodiny normalně a hodinu a štvrť po sedmi pivach, ale guvno! Od moji minule navštěvy mu na huře přybyl kulečnikovy stul. Ročild jakisyk. Pravda, platno už něvypadalo jak nove, tež už asy cosyk zažilo, ale hrať se dalo. Ta bestyja Emil se kajsyk musel doslechnuť o mojich kulečnikovych "uspěchach" a chtěl mi včil zrobiť ostudu za ty šipki. A tež ja.
Hralo nas pět. Mašina se k nam přyfařyla, že chce hrať se mnu. Vysvětlili sme ji pravidla a ona pochopila, že to něpujdě, ale stejnak chtěla hrať, aby mohla byť přy mně. Ve fizyce sem nikdy něbyl moc dobry a podle teho ta moja hra vypadala. Po každym mojim žďuchu se cela partyja enem uchechtla a měli cypate pindy. Mašinu to sralo a dycki se na nich mračila. Všimnul sem sy, že jak se zamrači, spoji se ji skoro oboči a bo měla na každym oboči dva kružki, vypadala tajak předni maska od audyny. Sral sem na nich a hral sem jak nejlepši sem uměl. Prokladal sem to slivku. Šak to znatě – člověku je rano zle a v životě už něchce lopať, ale jak se mu ulevi, už sy aji po kališku da.
Jak se dalo čekať, kulec nědopadnul moc dobře. Partyja byla čim dal navalenějši a robili ze mě čim dal věčiho vola. Jak byla na řadě Mašina, než nabrala kulu, Emil pravil cosyk srandovniho o tagu, mě a jejich železnych ozdobach. Jak do teho vzteki jebla, bila kula šla vzduchem a zrobila Emilovi společnosť tam, kaj už dvě měl. Emil naraz ležel na zemi, bučel jak vesela krava a valily mu slzy. Asi už nechtěl hrať. Něchali sme ho tam, lapli slivku a valili sme ven. Venku už bylo celkem šero. Banda tam měla vytahnuty sud a hrala tam roztahovaka. Včil němyslim taku tu hru, co hraju ginekolozy v poledni pauze. Roztahovak se hraje tak, že každy hodi nuž do země druhemu, ten musy dať na to misto hnatu, nebo ruku a druhu volnu to hodiť dalšimu. Tuž ale beztak tu dřystam zbytečně, bo to všecy znaju, no ni? Než sme zmizli do lesa z dosahu přypadneho Emilova erpegečka, viděl sem, jak Kejt provalila s rozmachem Fibingerki nožem předek Milanova butu. Ten už měl v sobě pivniho anestetyka jak přechlastana stodvacka benzyna, bo sy ani něvšimal, že mu z hnaty vali krev, enem se na ňu tlemil a na jeji "Ajmsory, Ajmsory" odpovidal "Šak se nic něstalo, ty sy taka fajna robka a ja mam butu dosť".
Z lesa sy pamatuju enem to, že sme lapli na jakisyk pařez a Mašina sy furt chtěla připijať tu slivku. Na to, jak umim šipki, na to, jak ona umi kulec, na to, jake ma fajne ozdoby, nebo na to, jaki sem fajny synek. Do teho ten měsyc a voňavy les...
Naraz poplašny zvonek v pale a hlašeni "Pozor pozor, na druhou kolej přijíždí vlak z Chorvatska". Taktak sem uhnul francuzaku z ozubenych kol. Tuž chlope, něhlupni, nadal sem sy v duchu.
Šak maš doma Zdenku, nebo ni?
Ale Zdenka je v Chorvacku kdovi s kim a Mašina je tu, včil a cela řyčna, hadali se ve mě dva Ostravacy.
Hňupe, dyť Zdenka je dokonala a s Mašinu bys ve dne ven něvylez, no ni?
Šak kaj bych lozyl ve dne, včil je noc.
Hovado, Zdenku znaš dluho a sy zamilovany.
Šak jak dluho sem ju tež musel přemluvať.
Jak sem tam tak furt uhibal, musela sy mysleť, že mam parkinsna. Nakoněc sem z teho vycofal tak, že sem ji pravil, že musym scať a že hned přydu a ona na to, že pujdě se mnu mi pomosť a zamrkala obručami. Jak mě natahlo, cosyk sem zablekotal a přyskokami sem valil do chalupy. Zamknul sem se na dolnim hajzlu se zbytkem slivki, na chvilu zavřel oči a dumal o životě...
Rano sem staval skoro, bo sem šel celkem skoro spať. Jak sem sy spoměl, co se včera všecko stalo a co se mohlo stať, zastyděl sem se až do fusekli. Emilovi sem se omluvil za ten kulovy uraz, co mu zrobila Maša, ale ten se tvařyl, jak bysme to na ňho planovali a moc se mnu němluvil. No on vlasně moc němluvil s nikym, enem sy tak v lehkim předklonu furt cosyk pištěl. Mašina se mi vyhibala cele rano, no eště, že tak. Tuž co tu. Nakoněc sem se rozhodnul odjet dom spiš, bo ryzyko přejeti Mašinu, kera by mohla využiť moju přypadnu dalši večerni něpozornosť, bylo moc velke. Červene fleki v kuchini na linu mi přypoměly Milana, tuž sem se poptal, esli eště žije. Pry ho odvezli večer do dědiny na pohotovosť, bo mu z te hnaty furt valilo. Bliklo mi v pale, že ho beztak kajsyk pořbili. Blby film! Sem narušeny na cely život!
Pomaly sem se zabalil, obešel partyju, s Džonem a Kejt fajně pokecal a esli sem to dobře pochopil, pozvali mě k nim na podzym. Tuž ale tež sem sy to moh cypatě přeložiť a on mi moh tvrdiť, že už mě nikdy něchce viděť. Asy bych se měl trochu v te angličtině pocvičiť, jak možna pojedu do te Emeryki.
Eště sem se zoptal tych dvuch kopretin, co sem tu vez, esli něpojedu se mnu, ale pry teho eště musa moc stihnuť. Ale pry určitě v Ostravě někdy zapařyme. To se asy Zdence něbudě libiť. Do štajgrove řytě, Zdenka! Mrknul sem na mobil. Ezemeska, že fajně dorazyly, trochu pocvičily a potem s robkami pokecaly. Tuž že by ale kecaly do 3:23, jak odesylala tu ezemesku? Napsal sem ji, že se bez ni nudim a jedu dom, abych sy u ni trochu šplhnul.
Jak sem odjižďal, viděl sem stať u dveřy Mašinu, keru držel kolem ramen Karel. Trochu mě znervoznělo, že na mě laškovně mrkla. Naraz sem sy živě přectavil, že kdyby se ji svazaly ty obruče v obočach s tymi v pyščisku a pořadně se to utahlo, vypadala by trochu jak ten Predator. Rači sem na to dupnul a valil směr Ostrava.
Cely dalši tyden sem makal jak šrub a robil přesčasy, abysem přyšel na ine myšlenki, bo Zdenčine ezemeski mi chodily dycki po pulnocy a ja sem se užiral vztekem, co tam asy robi. Chvilami sem byl v pohodě a bylo mi to jedno. Ale esli tam něco s kimsyk měla, tak... tak...
V utery večer dorazyla zpatki živa a zdrava. Do včerejška neměla čas se se mnu sejit, ale napsala mi, že mě čeka v nedělu na oběd. Tuž to sem zvědavy na ty jeji zažitki.
Jak bylo v tych Beskidach
Dufam, že všecko vyličim tajak se to na tych horach stalo, bo paru chvilek mam takich jakichsy rozmazanych a cosyk sy něpamatuju vubec.
S Janu a Hanu sem dojel celkem fajně, akurat sme chvilu bludili za vesnicu, bo sem dal naivně na jejich slova, že ta odbočka je ta prava. Naposled, jak sem jel k Emilovi na chajdu, to už je paru roku, tuž to včil byl běh slepeho jednonoheho oryjentačniho běžca. Ta odbočka, co navrhovaly segry, končila v jakimsyk malinovym křaku, tuž sem v duchu zaklel, bo sem musel cufat skoro sto metru. Na dalši odbočce sem se tež ja vul dal nachitať, bo vypadala slibně, ale tež guvno! Končila u jakesyk hogofogo vily, na braně mramorovi lvi a za nima beztak kulometne hnizdo pro nězvane navštěvniki. Chvilu sem zvažoval, že feldu potichu odtlačim, ale ty dvě kozy vzadu se furt pohihňavaly, tuž sem zaturoval a zas cuval jak rak po jabčaku. Třeti odbočka koněčně byla ta prava, i když už sem temu po paru kilometrach lesem přestaval věřyť a robki vzadu tež držely papule. Jak už se les začal měniť v prales, chtěl sem to zas obratiť, ale za posledni zatačku už se vynořyla znama dvuchpatrova chajda.
Ani sem něstačil zaparkovať a roby už skakaly z feldy a valily se přyvitať s partyju. Ja sem enem zadumaně čučel na chalupu a v pale mi letěl film z minula, co sem tu všecko zažil. Parurazy se mi aji zhupnul břuch a zabylo mi zle, bo mam paměť tajak slon. Zbytek filmu mi zrušil Emil, kery mě uvital s pulitrem v pazuře a zrobil se mnu kolečko, aby mě každemu přectavil. Tuž pro mě by bylo lepši, jak by měl každy z te hromady ludi na pale vytetovane meno, bo ja sem stary sklerotyk. Paru sem sy ich pamatoval a z tych, co sem něznal, mě zaujal parek Amiku, Džon a Kejt, kere Emil loni potkal na turystyckovydělavacy cestě po Ameryce. Pravil sem im na uvitanu paru slov, co sem sy pamatoval z kurzu, co mi kdysyk platili v robotě, ale asy to něbylo ono, bo se zatvařyli jaksyk divně.
Šel sem sy vybaliť. Žradlo sem hodil do kuchině, našel sem sy misto na spacak, kere bylo suche a vypadalo, že aji delši dobu suche zustaně. Potem sem eště chvilu šiboval feldu sem a tam, aby byla tež v suchu a zkusyl sem zavolať Zdence. Něbrala to, tuž sem šel mezy kolektyv k bečce. Večer potem Emil rozlosoval dvojice na vařeni na dalši dni, bo přece tu něscypněme hlady a furt enem žrať tatranki, to se tež něda. Na mě vyšla jakasyk Maša a hned na zytra. Ze začatku sem sy ju něpamatoval, tuž sem se rozhližal a dufal, že to budě buď ta bloncka s tym hrudnikem, jak by tam měla štyry plne termofory, a nebo ta šikovna černovlaska. Guvno! Z roha na mě mavala taka převyvinuta odratovana maxyroba a na plny pysk se na mě zubila svojim dvojitym pirsyngem. Na pysku měla vic železa, jak Lance špic na přednim kole. Tuž co se dalo robiť. Byl sem celkem utahany, tuž sem šel brzo do spacaku. Před tym než sem zalomil, sem mrknul na tydlifon a tam třy něpřyjate hovory od Zdenki, tuž sem hned volal zpatki, ale něbrala to. Aspoň sem ji napsal laskiplnu ezemesku.
Ve středu rano sem se zbudil jakimsyk divnym pocytem a tež ja! Vedle spacaku seděla Maša, zvonila železem v oboči tajak stary Šupčik, jak v Hrabuvce vozyl železo do sběru a enem sem otevřel očiska, pry hned že iděme vařyť. Pomalu sem ji vysvětlil, že funguju až po turku a lup – za chvilu už sem ho měl hotovy. Tuž hospodyňka to budě asy zdatna. Jak sem dopijal, přyletěl jakisyk udychany chlop, kery mi byl povědomy, cely onajkovany a Maša hned šeptla, že Džon je zvykly každe rano uběhnuť pět kilometru. Hryzal sem se do jazyka, ale stejnak sem se nakoněc slyšel, že tež rad běham. Maša se rosvitila a hned přeložila Amikovi, že tu ma kamoša na litani po ranim lese. Tež se rosvitil a cosyk začal žbleptať. Z Mašineho pohledu sem pochopil, že se mě cosyk ptal, tuž sem zas zamachroval, že rozumim a pokival sem palu, bo sem sy myslel, že mě obdivuje, v jake sem kondycy. On kivnul, ja sem kivnul, tuž fajně sme sy rozuměli. Maša to potem akurat trochu posrala, jak mi pravila, že mi na tu šestu hodinu, než s Džonem zytra vyběhnu, přypravi zas turka.
Schliple jak nad prazdnu pikslu od vijagry sem potem lapěl v kuchini a čučel, jak Maša robi oběd. Zkontrolovala konzervy, roztřydila ich podle druhu a velikosti, vytahnula velki kastrol a někere začla otvirať a kipať dovnitřku. Moc fantazyje něměla, bo tam hazala same stejne druhi. Trošku sme se rafli a nakoněc mi něochotně dovolila do teho gulaša narvať aspoň jednu pikslu fazoli. Jak se potem zašla na hajzel odlehčiť, sypnul sem tam eště porkovu polivku, ať to ma jakusyk chuť, no ni? To mi přypomělo moje alchimistycke roki, jak sem zkušal doma klohniť všecko možne aji němožne z teho, co bylo zrovna doma. Rozhodnul sem se to okořeniť, ať to něšmakuje tajak z konzervy. Ve špajzce sem našel kořeni, co Emil beztak eště kupoval v Pramenu, vyhrnul sem sy rukavy a vrhnul se do roboty. Jak na sviňu se pravě vratila Maša z hajzlu a furt mi čučela přes rameno, co to s tym gulašem robim. Jak sem byl do teho zažrany, přeslechnul sem krakani z tydlifona. Zas jakesyk něpřyjate hovory a ezemeska, čemu ji něberu tydlifon. Jak něberu? Tuž něstiham a ona hned mysli kdovico tu robim. Jak sem ji volal zpatki, zas to něbrala a než sem ji stačil napsať ezemesku, naraz Maša zařvala z kuchině jak velblud, jak uvidi dvě cyhly a se zavřenymi očami lapala kolem sebe. Tuž že by ji něšmakoval ten muj upraveny gulaš? Tuž možna, že sem tam teho kořeňa sypnul vic, jak sem myslel na Zdenku, ale co, aspoň to budě pořadne žradlo pro chlopy. Než otevřela oči, hodil sem tam eště jednu konzervu, abych to spravil. Deprem potem sem sy všimnul, že to byla čočka. Tuž co, rači všeckim nabidnu před žradlem jako aperytyv vodku.
Všecy oběd zežrali a ani něprotestovali, tuž to mě překvapilo. Někeřy si aji přyšli přydať. Možna to bylo tym, že se žralo až kolem pate a předtym sme hrali ve stodole voliš, tuž všecy byli vyhladli. Chtěli sme hrať venku, ale nikomu se něchtělo litať daleko pro balon a tež skoro furt scalo. Ve stodole to bylo fajne, bo se balon večinu odrazyl od stěny a vratil se do hry. Emil nakoněc jednu stěnu polel pulitrem piva, že hrala lepši jak někeřy z nas. Asy myslel mě.
Po te gulašove obědovečeřy sme se zlezli kolem bečki a kecali o hlupotach. Byla trochu kosa, tuž kohosyk napadlo zatopiť v krbu, ale to sem se mu snažil rozmluviť a hned sem nalel po vodce, bo sem sy hned spočital, že krb rovna se hlad a špekački a ty by musela přypravovať služba, čili ja s Mašu. Hlad je ale sviňa. Jak sme tak lapěli u piva a kecali, dostal sem na ty špekački chuť. Navrhnul sem pulnočni opekani, bo romantyka a hlavně, o pulnocy už budě měť službu kdosyk iny. Maša to trochu zdupala, bo prohlasyla, že ty špekački rači přypravime hned, ať s tym potem neni robota. Magnet na kravu! U každeho nařezavaneho vuřta sem sy potem přectavoval, že je to panenka vudu. Maša byla celkem šťasna, že sme spolu sami v kuchini (kura, asy po mě jedě), bo se furt tlemila přes ty svoje plechi, kecala něsmysly a řechtala se mojim kecum tak, až ji zvonilo oboči. Jak už mě to moc něbavilo, přyšly mě osvobodiť Jana s Hanu, pry ať to řežu u nich a Maša ať přypravi zbytek. Tuž tak se mi jaksyk zdalo, že ty třy by němohly pluť na stejne loďce. Tuž sem řezal jak stareho řezbařa syn a někerym robkam sem tam ze srandy vyryl aji meno.
Jaksyk nam chutnalo, tuž sme zežrali parki aji na dalši den. Maša byla nasrana, bo furt enem pendlovala mezy kuchiňu a nosyla chleby, ogurki, křen, hořticu, kečup a dalši capiny. Kolem druhe se definytyvně nasrala a pry že idě spať, bo neni otrok partyje něnažranych hovad. Dival sem se, kaj sy lehně, abych byl potem co nejdal. Jak na sviňu se rozvalila vedle mojeho spacaku. Až usně, musym sy ho přesunuť.
Kolem třeti se kolem motal Džon a cosyk se mě ptal českoanglicky či jak. Moc sem mu něrozměl, tuž pokračoval dal a asy za dvacet minut, jak už sem na ňho zapoměl, do mě bušil tenyskami. Myslel sem, že mu jeblo a chtěl sem mu jednu natahnuť, Ameryčan-něameryčan, ale měl sem trochu problem stanuť, tuž sem sy ho přestal všimať. Chvilu do mě eště bušil a potem pravil "Běhat". Ja vul sem se s nim vlasně domluvil na to běhani a to diki Maše. Tuž sem kivnul a nalel mu, ať se nam lepši běha. Kolem šeste sme se shodli, že dněska už to asy něma cenu, bo tam leje. Rozlučil sem se s nim a po štyrech, abych nězbudil ostatni, sem se na třeti pokus dostal ku svojemu spacaku. Přes pulku spacaku byla roztahnuta Mašena a vypadala jak Mašina! Musel sem se temu cypatemu přyrovnani v duchu smjať, ale asy to bylo aji nahlas, bo Mašina cosyk zahuhňala a oddychla. Mi to zaznělo jak para z lokomotyvy a rozřechtal sem se nahlas. Po hodině marneho snaženi dostať zpod ni spacak (no možna to bylo paru minut) sem se vysylil a začal sem uvažovať, že buď budu spať bez spacaku, nebo se naložim vedle ni. Dalši vydechnuti, přy kerym sem přysambohu viděl aji oblak pary, mě přesvěčilo, že tam bych asy něusnul. Začal sem něnapadně zpod ni škubať svuj spacak, ale ty kila masa a železa zrobily svoje. Jak sem byl tak blizko, že se mi trochu rozostřyly očiska, naraz sem ten jeji pirsyng na gzychtu viděl jak male kolca od lokomotyvy a rozřechtal sem se ji kusek před gzychtem. Zavřel sem očiska, abych se trochu zklidnil a furt trhal spacakem. Trochu se pohnul, Mašina se odvalila, ale mi v pale bliklo hlašeni "Pozor pozor, plně naložená souprava se přesunula z druhé na třetí kolej" a zas sem se rozřehtal tak, že sem sy posmrkal bradu. Naposled sem zabral, Mašina popojela, spacak se uvolnil a ja sem se pozpatku aji s vysvobozenym spacakem vykulal dveřami, co byly za mnu parakotoulem z asy sto schodu dolu do přyzemi do přecyně. Dole sem skončil zamotany ve spacaku jak Tutanchamon. Za zahlavek sem sy vybral nejpohodlnějši nejmeně smradlave buty a za chvilu sem spal tajak ze schodu zhozeny.
Něčekany lastminyt
Minuly tyden byly dva svatki. Všimnul sem sy teho na posledni chvilu až se v robotě partyja začla dohadovať, kdo sy veme dovolenu. Naraz každy začnul vytahovať haranty, stolete babki, zaplacene dovolene, naraz každy slavil Cyryla aji Metoděja, o Husovi ani němluvim. Tuž mi to bylo vcelku jedno, ale tež sem se zapojil, aby mě něpomluvili, že sem jakisyk divny. Nakoněc mě to začlo aji baviť a vyhadal sem sy volno ve štvrtek aji patek. Pozdějši mi zecvaklo, že vlasně němam kaj jet a Zdena stejnak budě kajsyk v dupě. Tuž ale hlavně, že sem vyhral, no ni?
Zdenka od pondělka balila, tuž sem ji pomahal. Spiš sem ju ale sral otazkami, čemu sy bere toto a ni tamto a podobne. Temu mě asy tak brzo vyhodila. Tuž sem zašel na jedno, bo zas bylo horko jak na Enhačku.
Potkal sem tam Vencu s Emilem, tuž sem sy přy pivku postěžoval, že mam paru dni volna, babu v řyti a nevim co s tym. Pivo dalo pivo a Emil mi navrhnul, ať jedu s nim zytra na chalupu, že s nim jedě partyja. Tuž a čemu ni?
Akurat mi zabylo trochu lito, že bych Zdenku nědoprovodil na autobus, tuž sem vyšel před knajpu a zavolal sem ji, abych cosyk nězdrbal. Překvapilo mě, jak nadšeně suhlasyla, že to něvadi, enem ať jedu s kamošami. Spiš sem čekal, že mi to budě vyčitať, šak zname roby, ale asy je fakt Dokonala.
S chlopami sme domluvili paru detajlu a ja sem vyrazyl dom baliť. Tryko, kraťasy, plavki a pro istotu mikinu a byl sem hotovy. Potem mi došlo, že němam žadne žradlo, tuž sem sednul do feldy a jel do obchoda pro basu piv, jakesyk flaški, štanglu salamu a chleba. Musel sem se v duchu pochvaliť, jak sem skvěly, bo sem se tak honem dokazal sbaliť na ten lastminyt, co sem chitnul v knajpě a Zdena se chistala už tyden.
Rano mi volal Emil, esli něvadi, že mi do auta nasadi jakusyk Janu, co bydli kusek ode mě a něma se tam jak dostať. Tuž čemu ni, aspoň mi to spiše uběhně. Ani mě něnapadlo, jak tam asy měla puvodně cestovať. Jana za paru minut volala a domluvili sme se po obědě u ni, bo bydli fakt hned vedle. Po obědě sem se dal eště turka, nahazal paru tych bebechu do feliny a vyrazyl sem. Před tym domem staly dvě kočeny, kere se asy pravě stěhovaly, bo tam měly haldu kramu. Prozvonil sem Janu a dosť mě překvapilo, jak ta jedna kočena, co čekala na stěhovaka, vytahla tydlifon. Začlo ve mě kličiť podezřeni, kere se potvrdilo, jak do telefonu pravila "Ahoj Jana" a čučela mi přytym do oči.
Tak sem se seznamil s Janu aji Hanu (bo to byly segry), kera se nakoněc rozhodla, že pojedě tež. Kočeny nastupily a ja sem se spomněl, že sem se chtěl eště rozlučiť se Zdenku.
Zazvonil sem u ni, zeběhla dolu a jak viděla muj naklad, zmrznul ji jaksyk usměv. Začnul sem ji honem vysvětlovať, co a jak, ale parurazy sem se zakoktal, bo mi deprem včil došlo, co sy asy Zdenka mysli. Rozlučili sme se celkem zymně. Slibil sem ji, že ji budu každy den psať ezemeski, ale ona furt enem čučela na ty robki a kivala hlavu jak taki ten čokel na zadnim okně starych škodovek.
Tuž hura do Beskid!
Nedělni sluněni na zahradě
Než napišu, jak sem se měl v tych Beskidach, musym eště popsať tu minulu nedělu.
Zrana sem zadufal, že na zahradu zapomenu, ale po štyrech vyhružnych ezemeskach od segry a něpřyjatym hovoru od mamy sem dostal strach. Po te sobotni nocy sem byl vlačny jak čerstva huska, tuž co bych pro rodinu nězrobil, no ni? Narval sem do feldy jakesyk bebechi, kere už dluho potřebuju odvezť a jel sem.
Chajdu sem malem něpoznal. Ta zelena sviňa fakt jaksyk porostla. Prodral sem se do kulny, vytahnul ten šileny stroj, co foter kdysyk zestavil z bebechu, kere našel na smeťaku, pry aby ušetřyl, a dal sem se do roboty. No vlasně sem eště pulhodiny hledal prodlužovačku a nakoněc sem ju našel na konzervach. Upřymny synovec sy asy po minulym sekani zašel na cosyk fajneho do ledvin. Slunko peklo jak na Slezke v pecu, tuž sem shodil tryko, zapnul pekelny stroj a tahal sem a tam. Přy te monotoni robotě sem dumal, co budu robiť ten tyden, jak budě Zdenka pryč a kaj ju potem vemu na dovolenu. Že bych se dupnul přes kapsu a zaplatil to Řecko? Kura, ale mam to cele financovať ja, anebo na pul? Tuž to je dylema. Musym se poptať chlapu na šichtě.
Naraz mě vyrušil z dumaňa divny zvuk. Sekačka odskočila o dva metry a po zahradě se rozstřykly kuski uměle hmoty. Přy ohledani sem identyfikoval oblibeny kiblik od male segřyne kopije. Kurnik šopa, co se tu v te džungli eště skryva? Mam štěsti, že tam haranti něněchali petangove kule. Tuž aspoň doufam.
Dal sem sy pauzu a šel sem se do chajdy uklidniť a najsť cosyk proti slunku, bo mě jaksyk začinal paliť řbet. Naša familija asy moc něvěřy minysterstvu zdravotnictvi, že slunko zabija, bo sem nic něnašel. Prolez sem aji šopu a v rohu sem našel kališek s napisem Nubian. Kura, to se už něvyrabi, no ni? Faktor dvě, tuž to je idealni na dněskaj. Akurat mě trošku zněklidnil rok spotřeby 1987. Chvilu sem rozvažoval, ale lepši než špilku do ucha, tuž sem se tym napatlal.
Jak na sviňu zrovna přyjel sused a jak sem se venku hrnul ku sekačce, začal se řehtať jak osel se ščukavku, že pry kdy mam sutěž? Čuměl sem na ňho jak vul, bo sem něchapal, co mysli. Naraz se začal divně vrtěť a natahovať svaly. Tuž je fakt, že sem se trochu lesknul z teho Nubianu. Porval sem utěrku a skušal zbytki teho oleja do teho utřeť, ale drželo se to jak snopel špigla. A tež to jaksyk divně začinalo smrděť.
Chvilu sem dumal, že bych tam teho hňupa něchal nakrucať se sameho a jel bych pryč, ale to by mě mama asy vydědila, tuž sem zatnul zuby a dosekal zbytek. Jak sem zhrabal všecku posečenu travu na jednu kupu, dumal sem, co s tym. Spoměl sem sy, že fotr to dycki nosyl kolegovi na zahradu kusek vedle pro kraliki. Narval sem to do pytla, hodil sy to na řbet, zařval, přendal to do ruk a tahnul to pryč. Akurat že sused něbyl doma, tuž sem mu to vysypal před branku.
Ze zahrady sem jel k našim na ten slibeny oběd, jak už sem zrobil taku šichtu. Postěžoval sem sy, že tam němaju žaden opalovacy krem, akurat sem v kulně našel stary Nubijan, tuž jak tam chcu traviť dovolenu? Segra se mi vysmjala, že se tam němam co jezdiť opalovať, ale robiť a mama pravila, že s tym slunkem narobim, že ona se tež nikdy němazala a jaku ma dněskaj zdravu kožu. Fotr se enem tak uculoval. Než mama doněsla na stul, mezy řehtanim mi šeptnul, že v te ampulce měl olej do sekački. Do štajgrove řytě! To abych se zas sprchnul jarem.
Aspoň že byl řyzek, to mi trochu zdvihlo naladu. Děcka sledovaly, kdo ma jak velki kus a ten starši gizd sy to aji přemeřoval pravitkem. Po obědě sem enem tak relaksoval a posluchal, kaj letos pojedě segra na dovolenu. Tuž přesně tam, kaj sem tušil. Jak přestaly s mamu pomluvať švagra, začly se vyptavať mě, kaj jedu a segra mě nabonzovala, že mam Zdenku. Než to mama stravila, už sem stal v přecyni a obuval se, bo mi bylo jasne, co budě nasledovať. Mama se rozzařyla jak prskavka na zacloně a tahla mě zpatki. Kura, asy začla posylovať, bo mě dotahla do obyvački aji jak sem se zachitaval všeckeho možneho. Fotr vytahnul flašku a nic nědbal na to, že sem vyřvaval, že sem felinu.
Prozradil sem enem paru detajlu, zbytek doplnila ochotna segra a jak sem držel pysk, aji sy cosyk přymyslela, ale neměl sem sylu se braniť proti te ženske mafiji. Po přypitku mě milostivě propustily. Fotr do mě eště na chodbě nalel třy pulki od radosti a mama eště z balkona vyřvavala, kdy budě měť vnuki. No ostuda jak cyp.
Večer sem se eště stavil ku Zdence. Hromadek na zemi přybylo, tuž sem chtěl zas skontrolovať ty jeji a to bystě něvěřyli, jak je ten spaleny řbet cytlivy.
Třa vydechnuť
Na posledni chvilu sem zehnal u kamoša lastminyt na jeho chajdu v Beskidach. Přyšti tyden o tym cosyk škrabnu, esli mě tam nězežere medvěd a nebo se tam něuchlašču.
Sobota se Zdenku
V patek sme v robotě oslavili začatek praznin, bo Miruna cela nadšena, že se němusy dva měsyce trapiť s učenim, postavila po obědě na stul flašu. Dom sem šel přes Masarykač, bo sem sy tam u jedneho kamoša vyzvedaval dyvidyčko. Celu cestu sem teho litoval, bo podle nazvu to budě určitě capina, bo po čim inym možu roby tužiť, jak po chlopach, no ni? Na Masarykaču to bylo jak v Zoo. Same klece, rachot, a mylijon očumujucych ludi. U Radka sem dal kafe, mrknul do jeho dyvidyteki, kaj ma hlavně dila filmoveho studyja Verbatym, misto jedneho sem zebral pět kolec a valil sem dom. Z něba začlo tež valiť, tuž sem dom dorazyl jak finalista Miss mokre tryko. Akurat že mi nikdo celu cestu nětleskal.
Doma sem vrazyl film do dyvidyčka a lapnul na řyť s kobzolami v misce. V polovině filma mi volala Zdenka, esli plati zytra naše rande, že jeji mama jedě s Bobičkem na chatu. Maly synek ve mě zaryčel ščestim, ale do telefona sem ji klidně řeknul, že jasne že plati. Potem cosyk točila, co sem moc něvnimal, bo sem se snažil zdvihnuť ovladač nohu ze země z tepicha, až sem se zarazyl, jak pravila, esli ji pomožu zytra vybrať plavki, co chce kupiť do Chorvacka. Jasne že ja, to bych moh robiť denně. Domluvili sme se, že ju po obědě vyzvednu, mrkněm do obchoda a valime zpatki k ni dom. Jak sem se zas zadival na film, zas tydlifon. Mama! Kura, ona ma beztak moje dyvidy napojene přes tydlifon a dycki, jak na cosyk fajneho čučim, ona to vi a otravuje.
Mama mě zvala v nedělu na oběd, že přyjdě segra aji s rodinu. No vida, dluho sme se něviděli, co? To tak! Cosyk sem zamručel, že mam možna šichtu, abych sy něchal čas na rozmyšlenu. Potem mama dodala, že němam zapoměť zytra posekať travu na zahradě a to mi zatlo, bo sem na to zapoměl. No zapoměl – ja sem segru něbral moc važně, tuž sem sy to ani něukladal do paly. Honem sem zebral ovladač – už sem v tym fakt dobry a už chapu, že moji předcy byli orangutani – a nacvakal sem stranku 171 na teletekstu. Přytym sem mlel jakesyk kraviny. Jak sem zystil, že zytra ma přysť okluzni fronta, nic už mi něbranilo slibiť, že travu posekam. Spokojeny sam ze sebu, že sem to tak fajně zařydil, sem sy šel zrobiť večeřu a jak sem se dodival na Četnika, zecvaklo mi, že sem se předtym nědodival na to dyvidy.
Rano naštěsti lelo jak z konve, přesně podle planu. Honem sem mamě zavolal, že holičska uprava zahrady se budě museť odložiť a že sem z teho něščasny, ale na oběd přydu. Po obědě sem se doma sprchnul, učesal a navoňal – šak vitě čemu – startnul svoju formulu a vyrazyl ku Zdence. Cestu sem ji cynknul, takže už stala před domem a mavala na mě jak na taksyka. Lapla vedle mě a pry směr Šokinpark. V duchu sem se zoptal, čemu ni Kerfur, šak to je bliž a bebechi su tam stejne, no ni, ale rači sem nahlas nic něpravil, bo sem nechtěl zdrbať ten večer.
Ani sem nětušil, kolik malych kramku je v tym parku. Včil už to vim. Mylijon! Zdenka sy totiž někupovala enem plavki, ale aji slunečni brylki, plažovu tašku, krem na opalovani, krem po opalovani, šampon na opalovani, plno malych piksel s dalšimi kremami, hučku na palu, asy šestero tryk, třy tilka, jakesyk kraťasy, sandale do vody, sandale na prochazki, nafukovacy balon a liter ferneta. Prolezli sme komplet všecke kramki. A to ni enem v tym Šokinku, ale aji v Tesku a v Kerfu. Byl sem z teho tak unaveny, že sem rači držel pysk, jak sem viděl tych paru špagatu, co sy kupila misto plavek. V pale mi bzučela kupa přypominek, že jak jedě beze mě enem s kamošku, že by bylo nejlepši, aby se kupala enem v prostěradle, ale byl sem utahany, tuž sem byl ticho. Jak na mě visely taški jak baňki na vanočnim stromku, naraz tydlifon. Zdenka mi musela zašmatrať v kapse. Tuž to bylo celkem fajne, akurat že mi volala mama. Zdenka robila hensfry a ja sem musel na cele kolo posluchať, že už něprši a esli seču travu. Přypadal sem sy jak vesničan na vychazce ve městě, bo se jacysyk mladežnicy vedle požďuchovali a ukazovali sy na mě pazuru.
Všecko zle je k čemusyk dobre. Naloženy jak velblud sem dotahnul kupu igelitek ku Zdence, zkontroloval byt, esli se tam kajsyk něschovava ta zubata hryzacy bestyja, co funguje na wiskas, dal sem sy dvojiteho turka, bo sem skoro usynal a chvilu sme enem tak plkali. Potem mi šla Zdenka ukazať v ložnicy hromadki, kere měla přychistane na baleni na ten mořski erobik. No ale mě spiš zajimaly ty jeji hromadki, kere ma tak fajně uskladněne na těle.
Dom sem šel chvilu před pulnocu. Utahany jak lano od vytahu na Bezruču, ale na gzychtě sem měl permanentni usměv...
Akurat mi včil vrta palu, čemu Zdenka něpotřebuje odvezť k autobusu, jak jedě ve středu do teho Chorvacka.
Sem o třy kila lehči a to něcvičim!
Zdenku doprovazala dom syla, ale mě včera akurat v robotě vul šef. Dopoledně bylo tajak z instruktažni přyručki pro šefy "Jak dostat ze svých podřízených největší výkon". Šef si spomněl hned po svojim prvnim danone, že do oběda mu musym přyněsť vykres, co na nim robim už štrnasť dni. Šak neni kaj spichať. No a bo vykres měl k hotovemu tak daleko, jak Džeksn k černochovi, nadřel sem se jak mezek. Ale stihnul sem to, bo v presu podavam nejlepši vykony. Snad teho nězačně šef zneuživať. Turka sem sy dal až po obědě. Aspoň sem splachnul tu pachuť teho pry kuřecyho masa. A potem, že na kuře se něda nic zmrviť. Šak to chutnalo jak mamina slana babovka.
Jak sem tak srkal černu břečku a robil sy na stole pořadek v tym burdelu z papiru, našel sem svuj zahrabany tydlifon. A kura, deset něpřyjatych hovoru. Že by Zdenka chtěla pokecať o vikendu? A guvno! To mě prozvaňal muj upřymny synovec. Pajtaš zas cosyk potřebuje, ho možu osrať. Eště že mě napadlo sy rano vypnuť zvoněni. Enem sem ho položil, naraz ezemeska a v ni "Strejdo, mamka te zve odpoledne na kafe". Ha, vida ho, gizda. Aspoň sem ho donutil cosyk do mě investovať. No u segry sem už dluho něbyl, tuž že bych zajel? Bliža se dovolene, že by se segra chtěla domluviť společně, jak mamě vymluviť přerobeni zahrady na rodine rekremačni centrum?
Po šichtě sem vyrazyl. Jak sem cynknul u dveřy, mělo mi zecvaknuť, že ten jasavy dusot něpřyněse nic dobreho. A tež ja. Enem se dveře otevřely, viděl sem v přecyni trojicu vysmatych gzychtu – dva měli napřaženu pravu ruku a třeti levu. Chvilu sem myslel, že mě chcu pozdraviť, než se ozvalo trojhlasem "Vysvěčenííí". Do štajgrove řytě, zas mě dostali. Za třy kila bych měl kavy celu pikslu aji se servirku. A marně sem jich přesvěčoval, že mala eště něchodi do školy. Bestyje male, byly rychlejši jak ja, než sem zavřel šrajtoflu. Asy začnu nosyť enem kartu.
Ledva sem se jich zbavil, lapli sme se v obyvaku na sedačku a segra začla mleť bantem. Co noveho u znamych, kdo s kym, kolikrat a čemu a same ine zajimave dřysty. Jak pravila, že Ivana (keru se mi snažila segra loni nastěhovať do kvartyra) se vdava, škublo mi pyskem, bo sem sy přectavil, že ten nešťasnik sem moh byť ja! Asy sem se moc šklebil, bo nasadila svoje oblibene cedečko, že scypnu sam a neščasny, všeckimi opuštěny stary cyp a ať něpočitam s tym, že se jeji děcka budu o mě na stare kolena starať, bo budu mět dosť roboty s ňu. Nědalo mi to a pochvalil sem se, že mam fajnu znamosť.
Segra od radosti vytahla flašu koňaku, co schovavala pro přypad, že by raz jeji stary dorobil učňak a začla ze mě tahať rozumy, jak se menuje, jak je stara, kaj meška, kaj robi, jaki ma gzycht, esli ma svuj kvartyr, kolik ma děcek, no tajak by ji chtěla zrobiť hipoteku. Řeknul sem ji paru informacyji, kere mi přypadly duležite, ale hlavně to o tym otravnym čoklu. Segru zajimalo, čemu něma děcka, že věčina rob v jejim věku už jakesyk ty minyharanty ma a pry esli ona něbudě jakasyk divna. Začal sem se naparovať jak žaba s pohorku na dupě, že eště něpotkala teho praveho, ale trochu mi to začlo vrtať v pale. Čim dal vic mě segra srala s tymi otazkami, co furt vedla, tuž sem se to snažil stočiť indě, ale ta bestyja se dycki vratila ku Zdence. Jak sem dodyktoval do něviditelneho dyktafona čislo jejich but, vylezlo ze segry, že bych měl Zdenku přyvesť ukazať. Tuž to ani omylem! Eště sy pamatuju, co familija zrobila s moju prvni važnějši kamošku. Potym, co ju pustili z kratke rekreace v Opavě, se mi dodněskaj vyhiba a tvrdi o mě, že moja familija robi u tajnych, bo kdo to kdy viděl, aby ji přy prvni navštěvě svitil kdosyk lampu do oči a vyptaval se, kaj robila švigermutra z dědkove strany od fotroveho švigerfotra. Nevim, čemu sy vymyšla take capiny. Segra s matku su enem trochu zvědave. A ta lampa už byla rožnuta, bo bylo šero. A za to, že sy tak chujovo lapla, nikdo němože. No nic. Zdenku musym před přypadnu navštěvu familije pořadně přypraviť. Nejlepši budě rohipnol.
Chvilu bylo ticho, bo se segra nadechovala, tuž sem převed řeč na hektary travy na zahradě. To ale něbylo spravne tema, bo se do mě segra hned pustila, že posledni raz musel na zahradě sekať travu něbohi upřymny synovec a esli pry chcu, aby sy utnul hnaty. Šak sekačku sy može utnuť hnaty enem ichtyl, no ni, pravil sem. Segra se na mě podivala jak by mě chtěla zežrať a pravila, že synovec je cely děda. Tuž to ja, v tym přypadku by sy moh useknuť ni enem hnaty, ale možna aji ruki. Potem sem ji vul slibil, že tam možna o vikendu zajedu, abych měl klid. Do dupy! Segra se rozzařyla jak když poleje lampijon benzynem, lapla kecafon a hned volala mamě, že v sobotu tam s ňu jedu ja a ona s malymi može k te vodě. Do dupy! Zas mi kdosyk organyzuje život! Nalel sem sy eště sklenku koňaku, lopnul sem ju, něchal sem ju dřystať s mamu o novym katalogu marasu na gzycht a vypadnul pryč.
Večer mi aspoň zdvihla naladu ezemeska od Zdenki, že ať sy s tym Řeckem nělamu palu, bo už to padlo. A ona že pry jedě s kamošku na jakisyk erobicki zajezd do Chorvacka. Tuž to mě celkem zaujalo, bo na ty poskakujucy robki se rad divam, ale přecy se něbudu vnucovať. A esli pry chcu s ňu kajsyk o prazninach, ať cosyk vymyslim.
No vida. Včil budu komusyk organyzovať život ja!
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.